[158]číslo strany rukopisuvzato jest od vás čtrnácte prostic soli; … věřím vám, že jemu vrátíte, hlediec v tom viece na mne nežli na jeho nerozum, skrze který se jest zavedl, ten statek projev ArchČ 10,79 (1497). Jak ukazují podobné doklady, stč. spojení projeti statek znamenalo ‚přijít o zboží‘, ale ve speciálním kontextu: zboží projel ten, kdo s ním projel mýto a nezaplatil, takže mu bylo provezené zboží za trest odňato. Že projetí mýta bez placení mělo zpravidla za následek zabavení provezeného majetku, o tom mluví celá řada dokladů; uveďme aspoň tyto: úředníci moji (tvým lidem) dva drajlinky vína pro projetie mýta vzali (tamtéž 14, 63, k r. 1454–8); tak jest, že sem jim pobral, neb jsú mýto … svévolně projeli (tamtéž 21, 383, k r. 1473); tito vozi sú pobráni proto, že sú mýto projeli a majta nedali (tamtéž 21, 198, k r. 1478). Mýt se ovšem vybíralo mnoho a peněz bylo málo, takže projetí bylo častým případem, kdy člověk přišel o majetek. Snadno proto pochopíme, že výraz projeti něco se pak přenesl i na jiné případy ztráty majetku a ztráty vůbec. Udržel se v obecné mluvě, i když instituce vybírání mýt zanikla, protože měl k tomu v jazyce vhodné předpoklady: předpona pro- je dodnes živým prostředkem tvoření sloves s podobným významem (srov. prohrát, prohýřit, prosázet, probendit, prošustrovat apod.) a sloveso jeti má tak širokou sémantiku, že např. hráč může začít hru (zápas) slovy tak jedem! a končit slovy tak jsme to projeli!

(31.24) Podobně je celá řada dnešních neprůhledných úsloví přežitkem zaniklých zvyklostí, pověr apod. Tak např. přirovnání pije jako duha pochopíme, uvědomíme-li si, že je založeno na pověře, podle níž duha oběma konci spočívajícími na zemi pije vodu, takže bude brzo zase déšť.[329]Srov. J. Zubatý, Studie a články I/1, 245n. Ztrátu sémantické motivace (průhlednosti) výrazů v důsledku zániku starých zvyklostí může doložit svým materiálem historická folkloristika. Uveďme aspoň dva příklady. (A) Expresívní výraz nakukat někomu něco ‚napovídat něco nepravdivého‘ (např. Vám co nakuká pan kontrolor – to je Vám evangelium Štech / PS) ztratil svou motivační průhlednost s ústupem prostonárodního obyčeje tázat se na budoucnost kukačky a hádat z jejího kukání; srov. kukolenko moja, já sa na ťa hněvám, tys mi nakukala, že sa letos nevdám (vedle takovýchto dokladů z lidové poezie můžeme příslušný obyčej doložit údaji stč. památek, např. dala mi žežhule jistost: šest deseti let bez pěti jmám živ býti Spor 85a). (B) Motivační průhlednost také ztrácí spojení býti na prkně, poněvadž již nemáme přesnou představu o tom, jakou skutečnost původně označovalo. Příruční slovník (PS) je dokládá tímto citátem z díla Holečkova: roznemohl se a do měsíce byl na prkně, tj. ‚mrtev‘. Polohu na prkně jako symbol smrti, jako atribut umrlce známe i z našich balad, srov. např.: stavení pevné jako klec, a v něm na prkně – umrlec (Erben / PS); na mé (dívčině) ruce můj věnec, na prkénku mládenec (Čelakovský / PS). Proč takové spojení být na prkně apod.[330]Viz V. Machek, Etymol. slovník, 101. znamená vlastně ‚být (ležet) mrtvý‘? Ani tuto otázku přesvědčivě nezodpovíme bez přihlédnutí k výrazům obdobným. Srovnejme naše spojení být na prkně s jinými obraty, které symbolicky nebo zjemňujícím způsobem mluví o smrti člověka v narážkách na jeho posmrtný úděl: je (leží) bradou vzhůru, už je na márách, už je pod drnem, už ho země kryje, odzvonili mu umíráčkem aj. (tamtéž); srov. též staročeské rčení jeti na hřbetě pod černým dekem (30.2). Všechny tyto obraty mají společné to, že základem jejich obrazného vyjádření je některá charakteristická „technická“ podrobnost pohřbu nebo vůbec zacházení s tělem zemřelého. Na jakou posmrtnou praktiku nebo pohřební zvyk tedy ukazuje spojení býti na prkně (na desce)? Tuto otázku by nám zodpověděli etnografové asi takto: V západních Čechách se donedávna udržoval pohřební