ne[130]číslo strany rukopisuexpresívních (srov. 25.21). Jde tu ovšem jen o asociativní spoje jistých druhů: především je to (A) spoj mezi pojmovou jednotkou nižší a vyšší abstrakce, kde jednotka s vyšší abstrakcí pojmově zahrnuje jednotku nižší, a (B) spoj mezi smyslovým obrazem skutečnosti (nebo vztahu skutečností) a pojmem vyšší abstrakce, který onen smyslový obraz zpravidla nezahrnuje. V prvém případě (A) jde vlastně o vytvoření abstraktního výrazu shrnujícího generalizací, rozšiřováním významu: např. stč. kořenie jako kolektivum ke kořen označovalo kořeny rostlin vůbec (obykl vól trávu až do kořenie trhati BiblKladr Nu 22,4 usque ad radices) a aromatické nebo léčivé kořínky zvláště (drahým kořením ZrcSpasK 74), ale později byl tento název rozšířen i na koření, které není z kořínků, např. na šafrán a skořici.[247] O tom, že se uplatňuje „postup k abstraktnosti v oblasti poznání, postup ke konkrétnosti v oblasti citu a vůle“, viz J. Zima, Expresivita slova, 82. V druhém případě (B) zase vznikají abstraktní výrazy obrazné (s pojmovou složkou nevázanou již na vnímání smyslové) metaforizací, a to je postup s velmi širokým polem působnosti. Patří sem především tyto sémantické postupy: (a) Vnitřní hnutí a duševní jevy člověka se pojmenovávají názvy smyslových obrazů vnější skutečnosti, srov. černá noc – černé myšlenky, jasný den – jasné vzpomínky, drsný papír – drsný člověk, sladký med – sladké sny, stč. úskok ‚odskočení‘ (kratičce, jako na úskok ChelčPost 109a) – nč. úskok ‚lest‘, stč. zavrci / zavrhnúti něco ‚odhoditi, zahoditi‘ (anděl … hrúdu ohnivú zavrže preč OtcB 127a proiecit) – nč. zavrhnouti něco ‚zamítnouti, odmítnouti‘ apod. „Svá vlastní vnitřní hnutí nedovede člověk chápati bez obrazů, jak ukazují etymologické souvislosti názvů, jako stesk, tíseň (tisknouti), hoře, horlivý (hořeti), péče (péci), hněv (hníti), stud, styděti se (studiti, stydnouti); srov. dále chápati, uvážiti, vyvraceti, pobádati (bodati), chytrý (chytiti), schopný (chopiti) atd.“[248] Další příklady viz V. Šmilauer, Zásoba slovní, 46; týž, Vývoj a obohacování slov. zásoby, 59 aj. (b) Logické vztahy mezi jevy, podmíněné myšlením, pojmenovávají se výrazy vztahů vnímaných smyslově: patří sem ovšem přechod předložek od vyjadřování prostorových vztahů k vyjadřování vztahů logických (srov. běžel na dvůr – běžel na pomoc, spadnouti za plot – padnout za vlast, utéci z ohrady – utéci ze zbabělosti apod.), ale i obdobné významové posuny u jiných výrazů lokality, prostorových vztahů a změny místa (srov. kořeny stromu – kořeny zla, východisko pochodu – východisko poznání, cíl pochodu – cíl poznání, prostředek cesty – prostředek vyjadřování, vyjíti z lesa – vyjíti ze zkušenosti, vyvrátiti strom – vyvrátiti argumenty, vyzvednouti něco do výše – vyzvednouti význam něčeho apod.); s tímto sémantickým postupem ovšem souvisí také vznik nevlastních předložek způsobových, jako cestou čeho ‚čím, jakým způsobem‘ (např. dosáhnouti svobody cestou revoluce). (c) Výrazy smyslově vnímaných prostorových vztahů (a vytváření takových vztahů) se dále přenášejí na pojmy organizační, na sociální vztahy mezi lidmi a na účelně uspořádané vztahy mezi jejich věcmi: srov. postaviti se proti někomu čelem, za někoho do řady – když se postavili proti vám, musila jsem se já postaviti za vás ‚vzíti vás v ochranu‘ Scheinpflug / PS, stč. jehož (padající kostel) jeden člověk … svým chřbetem podlehl, aby nepadl FrantO 19a dorso submisso – nepodléhal žádnému zákonu Pravda / PS, levá strana domu – polit. levá strana parlamentu, (na Vysočině) každý hospodář měl pole rozděleno na čtyři stejné díly, kterým se říkalo obory ‚co se oboře jako jeden celek‘ Machek, Etymol.