[124]číslo strany rukopisu(26.21) Asociativní vazba mezi expresívním obsahem vědomí a pojmově shodným obsahem s nápadnou formou se v lexikálním vývoji může projevit opačným postupem, než je tomu u expresivity sémantické (26.1): zatímco u expresivity sémantické expresívní obsah vědomí tíhne k slovu, které se od jeho pojmové složky odlišuje nápadným znakem pojmovým, u expresivity formální máme také takové postupy, že slovo odlišující se od synonym (se shodnou pojmovou složkou) nápadným znakem formálním tíhne k významu expresívnímu. Záleží zde ovšem opět na onom nápadném znaku, který je těžištěm formální expresivity: tkví-li onen nápadný znak formální ve zvláštním skladu morfému kořenného, pociťuje se expresivita slova na pozadí jeho vztahu k synonymům bez tohoto formálního znaku (srov. čučet : dívat se, mordýř : vrah apod.); tkví-li onen nápadný znak formální ve zvláštním hláskovém skladu morfému nekořenného, pociťuje se expresivita slova také na pozadí jeho vztahu k slovu slovotvorně základnímu (srov. spáti : spinkat, hubený : hubeňour apod.). Zatímco o nekořenném morfému jakožto nositeli expresívnosti pojednáme až v následující kapitole (26.22), pokusíme se nyní na dvou dílčích studiích charakterizovat vývoj expresivity u slov, jež se vyznačují zvláštním hláskovým skladem morfému kořenného: půjde tu jednak o vývoj expresivity u slova s nápadným formálním znakem ojedinělým, systémově nevyužitým (26.211), jednak o vznik expresívního formálního znaku opakovatelného, systémového (26.212), který se přenáší z kořene i do morfému nekořenného a činí z něho produktivní prostředek tvoření expresív (26.22).

(26.211) Vývoj expresívního pojmenování vraha. — Východisko k řešení tohoto lexikologického problému vidíme ve významovém rozboru příslušných synonym staročeských, tj. synonym vražedlník, vrah, mordéř, zabijěč a krve prolevač. Protože lexikální význam je konstituován řadou různých složek (označovanou skutečností, jejím zpracováním ve vědomí, formou slova, jeho vztahem k jiným jednotkám jazykového systému, jeho spojitelností s jinými jednotkami v konkrétních kontextech a složkou expresívně stylistickou, viz 3), je třeba významový rozbor synonym zaměřit na shody a rozdíly mezi nimi v těchto složkách konstituujících význam. O staročeských synonymech vražedlník, vrah, mordéř, zabijěč a krve prolevač lze říci, že se shodují pojmovou složkou svého významu: všechna označují vraha, tj. toho, kdo někoho zabil nebo zabíjí: pojmenovávají jak profesionálního vraha-zločince (a), tak pachatele konkrétní vraždy (b). Příklady: a) on (ďábel) jest vražedlník ot počátka BiblDrážď J 8,44 homicida (podobně BiblOl, BiblPraž aj.); máte ducha zlého …, jenž jest vrah aneb mordéř od počátka HusPostH 98b; popravce … ať hubí žhářě, mordéřě i ktož na silnici béře FlašRadaA 1303; mordéř neb zabiječ člověčí chápá sě pomsty HusVýklB 66b; jest ukrutný, lítý a krve prolevač. Jan evangelista pokládá (VIII): on od počátku byl vražedlníkem JakZjev 159b; b) budeš slúti vražedlníkem syna svého ŠtítBarlB 146b homicida; ciesaři, učiň mi (matce zavražděného) spravedlivost k vrahu syna mého GuallCtnostK 198; svých synóv mordéři BiblKladr Sap 12,5 necatores; patricidis … otcě zabiječóm VýklKruml 310b; bych já jměl krve prolevač býti, Bohmického … na bezhrdlé vydávati ArchČ 15,115 (1515). Po stránce věcně-logické se tedy uvedená synonyma v podstatě kryjí.[234] Viz pojetí H. Freie, jak je charakterizuje J. Zima, Expresivita slova, 7. Výrazně se však liší těmi složkami významu, které vyplývají ze slovní formy (A), z jejího vztahu k jiným jednotkám jazykového systému (B) a z její spojitelnosti s jinými jednotkami v konkrétních kontextech (C). Pokusíme se ukázat, že významové rozdíly v těchto třech bodech již vrhají dosti světla na složitou otázku expresívně-stylistického rozvrstvení synonym v starší fázi lexikálního vývoje; na řešení takového problému totiž historická lexikologie zatím rezignuje (3.61).