[125]číslo strany rukopisu(A) Již srovnání po stránce slovní formy (3.3) naznačuje, že nejmenší emocionální náboj měla příbuzná synonyma vražedlník a vrah, neboť u těchto slov je nejmenší napětí mezi skutečným významem lexikálním (‚vrah‘) a významem formy, významem slovotvorným ‚činitel vraždy‘. Proti tomu popisná pojmenování zabijěč a krve prolevač se vyznačovala jistým napětím mezi oním významem lexikálním (‚vrah‘) a širším významem své popisné formy (‚ten, kdo zabíjí‘, ‚ten, kdo prolévá krev‘): tento širší význam strukturní (vyplývající z popisné formy) mohl totiž zahrnovat i činitele zabíjejícího nebo prolévajícího krev nenásilně, nezločinně (např. řezníka), a proto užití takových synonym o zločinci lze hodnotit jako jistý eufemismus nebo tabu,[235] Nepatří sem tedy synonyma hrdlořěz (odtud Hrdlořezy), hrdlořězec (sicarius SlovS 111b) a zabiják (mactarius SlovS 91b), jež neoznačují pachatele konkrétní vraždy (b) ve spojení s přívlastkem objektovým; v tom smyslu jsou jim nejbližší synonyma krve prolevač a zabijěč, a to malou frekvencí a sporností dokladů typu b. tj. jako užití výrazů jemnějšího citového zabarvení. Zato slovo mordéř se svou formou zařazovalo na druhý pól emocionálního vyjadřování: svým neobvyklým hláskovým skladem (mord-, bez provedení metateze!) stálo mimo běžnou vrstvu stč. slovní zásoby, tj. v oblasti s převládajícím výrazivem expresívním, a svým náslovím (mor-) bylo asociováno se slovy mor, mořiti apod.; to vše bezpochyby posilovalo záporné citové zabarvení slova mordéř.

(B) Naznačené emocionální rozvrstvení uvedených synonym se projevuje i jejich vztahy paradigmatickými, tj. vztahy k jednotkám formálně nebo významově blízkým (3.4). Tak zjišťujeme-li, s kolika etymologicky příbuznými výrazy stojí ona synonyma v kmenoslovných vztazích (tj. do jak četných kmenoslovných rodin patří), ukazuje se, že nejméně pevné místo v stč. jazykovém systému měla pojmenování zabijěč (srov. jen zabíjěti, zabíjěnie a jejich dok. protějšky) a krve prolevač (srov. jen krev prolévati, krve prolévanie a jejich dokonavé protějšky), kdežto nejpevněji zde bylo kmenoslovnými vztahy vázáno pojmenování mordéř (srov. mord, mordovati, zamordovati aj., mordovánie, mordéřka, mordéřný, mordéřský, mordéřstvie, mordéřstvo). Poněvadž uvedená synonyma označují zjevně jev nežádoucí, je tedy pochopitelné, že nejslabší systémové postavení zde má výraz zjemňující (zabijěč a krve prolevač), kdežto nejsilnější naopak zase výraz negativního citového hodnocení (mordéř). Z tohoto krajního postavení synonym mordéř a zabijěč či krve prolevač již ovšem vyplývá středové, neutrální postavení synonyma vražedlník, a na to ukazuje také průměrný počet jeho kmenoslovných vztahů (srov. vražda, vražedlný, vražedlně, vražedlnicě, vražedlničský; substantivum vrah se vyskytuje ve významu ‚homicida, interfector‘ poměrně řídce, převážně má význam ‚hostis‘ a jen v tomto významu je odvozovacím základem, viz vrahyně ‚nepřítelkyně‘ BawEzop 1883). Na pozadí citově neutrálního vražedlník se pak synonymum mordéř jeví spíše jako výraz záporného citového hodnocení také tím, že patří zjevně k slovům německého původu, jež jsou v staré češtině běžným prostředkem vyjadřování negativně hodnocených jevů (srov. cvikéř, faleš, fortel ‚úskok‘, frej, frynort, hamiš, joch, nolhart, pankhart apod., srov. 3.62); příznačné je, že i autoři, kteří se jinak slovům německého původu vyhýbají, jako mistr Jan Hus,[236] O převládání významové složky expresívně-stylistické u tabu viz G. S. Klyčkov, Značenije, 108. užívají takovýchto slov v platnosti expresívní.

(C) Stč. synonyma vražedlník, vrah, mordéř, zabijěč a krve prolevač se konečně výrazně liší svými vztahy syntagmatickými, tj. svými pozicemi v konkrétních kontextech (3.5). Syntagmaticky nejvíce omezeno bylo zjevně užití synonyma krve prolevač, neboť to je doloženo pouze v pozici doplňku: jest ukrutný, lítý a krve prolevač JakZjev 159b; by tak slavný král … taký prolevač krve lidské měl býti ArchČ 4,146; bych já jměl krve prolevač býti ArchČ 15,115; rovněž nečetně doložené synonymum zabijěč má již i jiné syntaktické pozice, než takovéto charakterizační. Proti tomu synonymum mordéř se vyskytuje mnohem častěji, a to v nejrůznějších památkách (i právnických) a nejčastěji ve výčtech typu jest lhář, pyšný, a mordéř (ChelčPost 117b) nebo nižádný žhářóm, násilníkuom, falešníkuom, mordéřóm, pokladačóm a zlodějóm nemá fedrunkuov … dáti (ArchČ 5,417). Avšak i synonyma mordéř – právě tak jako zabijěč a krve prolevač – užívá se jen ve spojení s objektovým přívlastkem osobním (zabijěč člověčí HusVýklB 66b; prolevač krve lidské ArchČ 4,146; mordéři chudých HusSvatokup 113 apod.), kdežto synonyma vražedlník a vrah se takto spojují i s přívlastkem neosobním (české země vražedlník Budyš 29b, vrah cti ArchČ 6,399 apod.). V této rozšířené kontextové spojitelnosti synonym vražedlník a vrah lze vidět intelektuální rys, který mluví pro jejich intelektuální, citově nezabarvený charakter. V té souvislosti je příznačné, že právě synonymu vražedlník dávají přednost texty biblické.

Slovní forma (A), její postavení v systému jazyka (B) i v konkrétních kontextech