[69]číslo strany tiskua inf. -nąti dosud nevysvětlen); výklad tento má analogii a tedy oporu v podobném zjevu českém, kde podle praes. pnu pneš .., jmu jmeš .. atp. rovněž tak vznikl novotvarý inf. pnouti, jmouti atp.
III. U jiných opět sloves kmen řečený má příponu kmenotvornou pův. -e, z níž je v slovanštině po palatálkách -a, ostatně -ê; na př. slu-ša-, slyš-a- a um-ê-, tьrp-ê- v inf. psl. slušati, slyšati (z býv. -šēti z -ch-ē-ti) a umêti, tьrpêti, č. před přehláskou slušati, slyšati, po přehlásce slušěti, slyšěti (part. slušal, slyšal, -šav atd.), po zániku jotace -šeti, a uměti, trpěti. – Přípona pův. - ē je táž jako v lat. -eo z -ē-i̯ō, na př. im-pleo, taceo, albeo atd. Brugm. II, 1086 a j., vidē-re stsl. vidê-ti atd.
IV. U jiných dále příponu kmenotvornou psl. -i, na př. pros-i- v inf. prositi. – Je to totéž -i, které tu jest i v kmenu praesentním a o jehož původu v. § 16. č. IV.
V. U jiných příponu kmenotvornou, neboli koncovku psl. -a, jindy -ja, na př. psl. jъgra- v inf. jьgrati stsl. igrati č. jhráti, dêla- v inf. dêlati č. dělati, – tes-a- v inf. tesati, bьr-a- v inf. bъrati č. bráti, – psl. a stsl. vonja- v inf. vonjati č. voňati přehlas. voněti, psl. sadja- v inf. sadjati stsl. saždati stč. sázati přehlas. sázěti nč. sázeti, – la-ja- v inf. psl. a stsl. lajati č. staž. láti. – Co do původu jest toto -a, -ja dílem vlastní přípona kmene jmenného, z něhož je sloveso utvořeno, jako na př. jьgra-, vonja- jsou kmeny substantiv jьgra ludus, vonja odor; dílem přípona jmenná analogií obměněná, na př. dêla- z km. jmen. dêlo-; dílem zvláštní přípona kmenotvorná sloves sem patřících, na př. tes-a-, bьr-a-la-ja-; srov. Brugm. II, str. 1107, 1108, 1110, 1137, Brugm. Kz. 534.
VI. A u jiných konečné sloves infinitivní kmen základní má příponu kmenotvornou -ov-a-, na př. kup-ov-a- v inf. kupovati. – Původ tohoto -ov-a- objevuje se srovnáním s příslušným kmenem praesentním -u-je-: slabiky -ov- v inf. a -u- v praes. zajisté souvisí; obě jsou z pův. -eṷ- nebo -oṷ-, které se do slovanštiny mění před samohláskou v -ov-, před souhláskou v -u-, srov. I. str. 19 a 21; v příponě -ov-a- jsou tedy kmenotvorné přípony dvě, -ov- a -a; srov. Brugm. II, 1110 a 1133.
Z některých kořenů jsou infinitivy všech těchto kmenů. Zejména:
z koř. sed- je I. stsl. inf. sêsti praes. sędą, č. inf. siesti praes. sadu,
II. stč. sadnúti ze sędnąti, III. stsl. sêdêti stč. seděti, IV. saditi, V. stsl. sêdati, č. sědati a psl. sadjali stsl. saždati č. sázati, sázěti, sázeti, VI. č. (vy)-sazovati;
z koř. leg- je I. stsl. inf. lešti praes. lęgą, č. inf. léci praes. *lahu, ležeš, II. slc. ľahnúť,č.lehnouti, III. stsl. ležati č. ležati, -ěti, -eti, IV. -lo-žiti, V. stsl. (po)lagati a č. lehati, VI. č. (po)lehovati;
z koř. vez- je I. stsl. vęsti stč. viezti, II. č. váznúti z vęznąti, III. stsl. vęzêti č. vézěti, IV. č. věziti, V. stsl. vęzati č. vázati, VI. stsl. (sъ)vęzovati č. (s)vazovati. –
![[69]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00071.jpg){kind=link}
