[46]číslo strany tisku– bodeta : když Klitus s Artofilem bodeta na sě kopíma, wznydu dřízhy mezi nima, zatiem ſye potkaſta sama atd. AlxV. 1576 sl.
Pro 1. os. plur. jsou doklady jidom, jídom : tu v umění prospěvše jednomu čarodějníku sě přikázachom, a když ho falešného seznachom, pryč od ňeho gidō Pass. 291; když wgydom v klášter ingressi sumus OtcA. 121ᵇ; kdy gydom ot sv. Apollonie, nagydom sled jěšťera jednoho t. 124ᵃ sl.; gvdom tam, a když opatřichom a nikdež nic nenie, ješto by bylo k užitku lidskému, chtiec opatřiti i pogydom dále t. 298ᵇ sl.; – sem patří také doklady psané omylem -em m. -om: když do jeho domku wnydem, ochotně nás přije cum venissemus OtcA. 100ᵃ; když pogydem k nim, poběžěchu cum appropinquaremus t. 148ᵃ; do města przygydem t. 298ᵇ; – sědom, psáno týmž omylem -em: pátý den wſiedem na moře . ., až do města, ješto slove Carthago, przygydem tamt; – omyl -em m. -om vznikl zajisté matením s 1. plur. praes. vedem atd. a je svědectvím, že tvaru -om v stol. XV již dobře nerozuměno.
Pro 2. os. plur. byl zajisté tvar –ete, vedete, védete duxistis atd., ale dokladu pro něj nemám.
Pro 3. os. plur. není dokladů tolik, jako pro 3. sg., poněvadž zde vedle tvaru aor. silného byl k disposici také tvar aor. slabého; ale je jich přece hojnost, na př. vedú duxerunt: když jeho svázána powedu lidé počěchu řéci Pass. 14, i přijěchu Ježíšě i wywedu EvZimn. 44; nesú tulerunt: učenníci jeho tělo pochopivše na koráb wzneſu, tu sú anděla vuodci jměli Pass. 353; atd.
O dloužení slabiky kořenné v stč. aor. véde, jíde, léze atd. viz v § předešlém.
Aorist -slabý (složený).
23. Aorist tento má příponu kmenotvornou -s, a tou liší se od aoristu silného, na př. 1. sg. stsl. pę-s-ъ, 2. pl. stsl. i stč. pi-s-te atp., v. § 20.
s bývá změněno v ch: 1. sg. stsl. pi-ch-ъ stč. pi-ch, stsl. plu-ch-ъ atp., 1. pl. pi-ch omъ, plu-ch-omъ atd., proti 2. pl. pi-s-te, plu-s-te a ř. ἒλῡ-σ-α, ἒπλευ-σ-α atd. Stran změny té viz I. str. 306, Brugm. Grundr. I² 787, Brugm. Kz. 206, Uhlenbeck v Jag. Arch. 16, 368 sl.; byla oprávněna v případech jen některých, ale analogií rozšířila se i jinde.
ch pak je dále změněno v š v stsl. 3. pl. pi-š-ę, vedo-š-ę atp.; koncovka -šę je z *-ch-ьnt a toto z pův. -s-n̥t. Ke koncovce -šę ukazují také tvary srbchorv. -še: piše, pletoše atp., a strus. -šja, -ša: vedošja, vedoša, srov. Sobol. Lekc. 209 a 268. V češtině je naproti tomu koncovka –chu: pichu, vedechu atd., v srbštině lužické též -chu: hluž. pichu, njesechu atd., a v stpolštině -chą : bychą, kradziechą Kal. 264 a Brückner v Jag. Arch 11, 477; dlužno tu tedy pro slovanštinu západní předpokládati tvar -chą vzniklý z *-ch-o-nt. Má tedy slovanština v 3. pl. aoristů těchto tvar dvojí,
![[46]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00048.jpg){kind=link}
