[414]číslo strany tisku223 Kladné jsem atd.
Sing. 1. jsem, sem, z jesmь Když z tohoto samohlásky původní koř. jes- a příp. -mь se ztrácely, vnikalo a ujímalo se -e- vkladné: jsem, sem. Na př. yay ſem chudý ŽKlem. 68, 30 (t. j. jáj-sem m. já-jsem, o psaní tom viz I. str. 528 sl.), ſem t. 24, 16, což zzem myslila LMar. 75 atd., jsem Us. spis., sem Us. ob.; dial. sym BartD. 1, 83 a 102 (hran. a laš.), změnou hláskovou -em v -ym, o kteréž viz I. str. 149. - O psaní ſyem, ſſyem m. sem viz I. str. 146. - V nářečích slc. jest ovšem vkladné -o- místo -e-: som Hatt. slc. 142, BartD. 1, 43 (hroz.); taktéž v doudl. Kotsm. 10 a chod. Duš. bezpř. 374. V opise EvVíd. četl jsem: nynie ſom pravil Jan. 14, 29 a že neyſom jako jiní Luk. 18, 11; ale v otisku 1893 je zato ſem a neyſem; nevím, které čtení je správné, v prvém byl by doklad sem patřící z doby staré. - Ve funkci slovesa samostatného vznikl dialektický, zvláště na Moravě rozšířený novotvar jsu, su, podle vedu, nesu atd., s obměnami dalšími -o atd.: (já) jakžto cedrus povýšena gſu EvOl. 187ᵃ, (já) nic negſu svědom aniž v tom spravedliv gſem t. 95ᵇ, su Btch. 252 (dol.-beč.). BartD. 1, 26 (zlin.), t. 80 (rožn.) a j., t. 2, 33 (holeš.), t. 55 (přer.), t. 275 (jemn.) a j., so t. 2, 176 (brn.). sô t. 2, 83 (olom.) a j., já jsu, já su krk. 54, su katolík Hoš. č.-mor. 1, 84.
Sing. 2. jsi, si, z jesi m. jes-si. Na př. na nebi gſi slavně Kunh. 148ᵃ a j., gſi vezván HomOp. 152ᵃ, gſi ades ŽGloss. 138, 8, dostihl ſi t. 138, 3, o to zzie zzi zztyenye t. j. sě si stieně es intendens PilD., otvořil zzi Jid. 135, zei ſi chtiel ŽKlem. 40, 12 (t. j. žej-si m. že-jsi, srov. jáj-sem v sg. 1.) zey ſi biezalo t. 94ᵇ (též), pokuſil ſi t. 16, 3 a j., dostihl yſy ŽWittb. 138, 3, města yfi zkazil t. 9, 7 atd., jsi Us. spis., si BartD. 1, 26 (zlin.) a j., Hatt. slc. 142, sy BartD. 1, 83 (hran.) a j., sè t. 2, 60 (kojet.) atd. - Z toho odsutím samohlásky js’, s’. Na př. Seys přěpustil t. j. že js’ AlxBM. 7, 39, Seyz ho slyšěti (ne)rodil t. 5, 40, tigſ buoh i člověk Brig. 73, komuz gſty svědectví vydával t. j. komuž js’ ty vydával EvOl. 271ᵇ; iaks z chtěl taks z vše obřiedil t. j. jakž s’, takž s’ vše LMar. 68, uczinilſ mě ŽKlem. 143ᵇ, dogilſ mě t., zachladils gie t. 43, 3, vwedls ny ŽWittb. 65, 12, v kázaní w nemz s przikazal t. 7, 7, nekazanyes vczynyl DalC. 49, ty s rzekl Pass. 195, tehda s ty král t. 197, zes ſe wymluwil GestKl. 77, giz s k súdu přistúpil t. j. již s’ k súdu VšehK. 31ᵇ, ty připowěděls se k Hospodinu Br. Deut. 26, 17 atd.; podle Blah. 105 je »jakos učinil« pověděno verštatně, »jako si učinil« pleno et veluti rotundo ore dictum, a »mluvil s’ k srdci« kakofonické; ty s’ bratr náš Čelak. 1847. 191, ty s’ povídal Us., tê s chêtřéjši BartD. 2, 86 (šternb.). - Ve funkci slovesa samostatného vznikl novotv. jseš, seš: ty gſeſs Beck. 2, 218, člověkem ſefs t. 1, 407 a j., že seš krobiánem Selsk. 1763, jak seš ty blázen t., žádostiv gſeſs Seel. 251, dlužen gſeſs t. 223, seš Us. ob., jak seš dlóhá Suš. 202, seš BartD. 2, 275 (jemn.), sèš t. 83 (olom.) a j.
![[414]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00416.jpg){kind=link}
