Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<<<406407408409410411412413414>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[410]číslo strany tiskujĕd- z j-ēd-.

Kořen ĕd- edere zdloužen do baltoslovanštiny v ēd- a bylo tu praes. sg. 1. *ēd-mi atd., Brugm. II., 863 a 910. Toto ēd- také bylo v psl. a je reflektováno v složeninách oběd stsl. obêdъ a sniesti stsl. sьnêsti, vzniklých z ob-ēd- a sъn-ēd-. Mimo složení přijímalo ēd- hiatovou hlásku j-, ale jen dialekticky, a bylo tedy ēd- a j-ēd- vedle sebe. Z j-ēd- vyvinulo se stsl. jad-, z ēd- pak ruské êd-. Stejné êd-, jako je v ruštině, předpokládati jest také pro slovanštinu západní a pro srbochorv. i sln.; rozdíl jest jen ten, že ruské êd- zůstalo, kdežto v češtině atd. přistoupilo hiátové j- a bylo jêd- a z toho č. jěd-. V jad- i v jêd- jest hiátové j-; rozdíl je však ten, že v jad- = *j-ēd- přistoupilo j- dříve, než se ēd- proměnilo v êd-, v jêd- pak až po této změně. Srov. I. str. 96.

Zde dále jde jen o praesens a imperativ; tvary ostatní jsou vyloženy a doloženy v § 59.

Praesens. Sing. 1. jiem, sklesnutím jotace jém. zúž. jím: stsl. jamь; oboje z psl. ēd-mъ. Na př. leč piem leč gijem Štít. ř. 68ᵇ, gem-li piem-li GestBř. 79ᵇ, gym-li pím-li GestM. 89 (65) atd., jím Us.; dial. jiem BartD. 1, 43 (hroz.), jiém, jém t. 46 (lhot.), jem t. 137 (sev.-opav.) a slc., jim BartD. 2, 55 (přer.) a j., im t. 131 (laš.). - Sing. 2. stsl. jasi, z j-ēd-si, v češtině žádané *jiesi nedochováno. Za to je jieš atd., vzniklé přetvořením z býv. jiesi a podle umieš atp.; na př. leč pieš leč gyeſ Alb. 68ᵇ, tak mnoho gijeſs a pieš Alxp. 101 atd., jíš Us., dial. jieš BartD. 1, 43 (hroz.), ješ t. 137 (sev.-opav.) a slc., iš BartD. 1, 131 (laš.). - Sing. 3. stsl. jastъ, z j-ēd-t-. V češtině žádané *jiest nedochováno a je za to jie atd. podle umie atp.; na př. jenž gie a pie Hrad. 76ᵇ, gye, pie kto chce Alb. 28ᵃ, sál sem a jiný gié Ol. Job. 31, 8, ať gié chléb comedat t. Ex. 2, 20, kdo gij a pij nehodně, saud sobě gij a pij Hořek. 100ᵃ, jí Us., dial. jie BartD. 1, 43 (hroz.), je t. 137 (sev.-opav.) a slc., i BartD. 1, 131 (laš.), t. 2, 37 (přer.) a j. - Du. 1. jievě, -va; stsl. javê; oboje z býv. ed-v-. Na př. ať ſnyeuie comedamus Ol. 4. Reg. 6, 28. - Du. 2. stsl. jasta 3. jaste, z j-ēd-; v č. nedochováno. - Plur. 1. Jieme atd., stsl. jamъ, oboje z býv. ēd-m-; na př. když gijeme nebo pieme Štít. ř. 47ᵇ, gíeme a píeme HusPost. 112ᵃ atd., jíme Us., dial jieme BartD. 1, 43 (hroz.), jemy t. 137 (sev.-opav.), jeme slc., jime BartD. 2, 210 (třeb.), imy t. 1, 131 (laš.). - Plur. 2. jieste, stsl. jaste, oboje z býv. ēd-te, doklady mi známé jsou: již gieſte chléb bolestný qui manducatis ŽWittb. 126, 2. leč piete leč gyeſte Alb. 68ᵇ. Novotv. jiete atd. podle umiete atp.; ješto giete chléb qui manducatis ŽKlem. 126, 2, leč piete leč gijete Štít. ř. 20ᵃ, t. 54ᵇ atd., jíte Us., dial. jiecě BartD. 1, 43 (hroz.), jećo t. 137 (sev.-opav.), jete slc., ítě BartD. 1, 86 (stjick.), itě, iće t. 131 (laš.). - Plur. 3. jědie zúž. -í, ze staršího jěďá, stsl. jadętъ m. -ętь; oboje z býv.

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).