[320]číslo strany tisku= odstoupila tamt., laň s toho hrobu nevaryla, až se tam samým řvaním roztrhla Kulda 1, 166. – V nář. laš. je varati: varať = uhnouti, praes. varam, varaš, impt. varaj BartD. 1, 133 a 284; nikoli iterativum k variti, nýbrž jen znění ku pol. wara a něm. warâ bližší. – Rovněž tak je z germ. přejato stsl. variti praecedere, antevertere, praeoccupare Mikl. Lex., praevenire Zogr. Mark. 6, 33 (srov. rus. predvaritь, predvarjatь), z got. warjan Uhlenb.; ale přejetí je v č. a stsl. samostatné, č. vari a stsl. variti nesouvisí.
vařu, vařiti, stsl. variti. Part. vařě atd.; adj. vařící, dial. vařoucí BartD. 2, 259 (žďár.), kontaminací s adj. vroucí atp.
věziti, novotvar k intransitivu vězěti, vzatému ve významu transitivním, v. § 132; part. vězen Us. místo žádaného -žen, ze starého vězěti.
vítěziti, vítěžiti, v. § 138 g) h).
výšu, -síš výsiti = vysokým činiti, stsl. vysiti elevare. Praes. výšu výsíš atd.: blázen visi svój hlas Hlah. Sir. 21, 23. Inf. výsiti: neroď sě visiti t. Sir. 10, 29. Part. výsil: Krzistus povisil jest moci jeho t. Sir. 47, 13, povisil mne t. žalm 26, 6, povisili t. Judit. 1, 7, zvisil čest svého lida t. Sir. 47, 6, když sú sě zvisili t. Sap. 10, 5, ty si všecky przievisila t. Prov. 31, 29. Doklady jsou z textu hlah., hláska -s- tedy jistá. Zaniklo a nahrazeno denominativem z km. komparativního: výšiti = vyšším činiti.
žěšu, žěsiti, stsl. žasiti terrere. Part. žěšen: strachem byl prziežešenь Hlah. 1. Par. 21, 30; jsa przežesenь t. 2. Par. 20, 3. Zaniklo.
-žitčiti, v požitčiti, póžčiti, pójčiti, půjčiti atd.; o toin viz I. str. 516.
Třída pátá.
140. Do třídy této patří slovesa, jejichžto kmen infinitivní má koncovku -a (nikoli však -ov-a s praes. -u-je), jindy -ja, na př. jьgra-, dêla-, tesa-, bьra-, vonja-, sadja-, laja- v inf. psl. jьgrati, dêlati, tesati, bьrati, vonjati, sadjati, lajati č. jhráti, dělati, tesati, bráti, voňati (-něti), sázati (-zěti, -zeti), láti. – Koncové -a, -ja je dílem zvláštní přípona, kterou kmen tento ze základu jiného jest utvořen, na př. v tes-a- z koř. tes-, bьr-a- z koř. ber-, la-ja- z koř. la-; dílem přípona kmene jmenného, z něhož je sloveso utvořeno, na př. v jьgra-, vonja- v subst. jьgra ludus, vonja odor; dílem přípona jmenná analogií obměněná, na př. dêla- z kmene jmenného dêlo-. Srov. § 30 č. 3, V. – Kmen praesentní má přípony jednak -e (-o), jednak -je (-jo), a tvoří se dílem ze základního kmene infinitivního, dílem ze základu jiného; a podle toho rozeznávají se tu čtyři oddělení nižší, čtyři vzory: 1. dêlati č. dělati s km. inf. děla-, praes. dê-la-je-, 2. tesati s km. inf. tes-a-, praes. tes-je-, 3. bьrati č. bráti s km. inf. bьr-a-, praes. ber-e-, 4. lajati č. láti s km. inf. la-ja-, praes. la-je. Srov. § 47.
![[320]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00322.jpg){kind=link}
