[318]číslo strany tiskumysl (jednoslab.) atd.: pomyſl memento ŽKlem. Deut. 7, prſiemyſl t. 35, 11 a j., což ť se koli zdá, wymyſl Pass. 14, pánku, myſſl o sobě spieše Hrad. 143ᵃ (verš 8slab., tedy myſſl lslab.), pomyſl, pomyſl, kaká by to radost byla Štít. uč. 158ᵃ, pomyſl, pomyſl, rozumný člověče Štít. ř. 216ᵃ, myſl cogita Ol. Sir. 8, 16, t. 1. Reg. 25, 17, to myſl cogitet Koř. 2. Kor. 10, 11, ani co myſl LékB. 38ᵇ, pomyſl Ben. Deut. 32, 7, t. 1. Par. 21, 12 a j.; wymyſlme nějakau chytrost Br. Jer. 18, 18; pomyſſlte na to sami AlxV. 1325 (verš 8slab., -myſſl 2slab.), pomyſſlte Ben. Súdc. 19, 30, Háj. 445ᵇ; – z mysl jest odsutím dalším mys: mys si, mys! Us. u Bělohr.; – novotv. mysli pl. myslete Us. – Impf. myšléch, v. § 26 č. 1 a); mysléch: když to myſleſſe GestU. 94 atd. – Aor. myslich: král zamyzzli PilB. atd. – Inf. myslili: obmyſlyty Štít. uč. 104ᵃ, pomyſlyty t., pomyſliti Hrad. 97ᵃ atd., mysliti Us.; mysleti, myslet Us. ob. Jg. – Part. mysle: myſleecz Štít. ř. 76ᵃ, cos’ sobě wymyſleecz t. 210ᵃ atd., mysle, myslíc-Us. – Part. myslil: abych myſlyl Alb. 11ᵃ atd., myslil Us.; myslel Us. ob. Jg. – Sem patří také stč. smysliti, -eti intelligere, sapere, nesmysliti, -eti = nerozumně mysliti n. jednati, denomina tivum ze subst. sъmyslъ intellectus, rozdílné od složeného s(ъ)-mysliti, od něhož se liší také významem imperfektivním. Praes. smyšľu atd.: neſmyſlis dospěle, slúžíš diáblóm Kat. v. 1380, já mním, že ty ſmyſlyſſ věkem t. v. 1322, ſmyſliſs, jehož my neviemy intelligis Ol. Job. 15, 9, neſmiſlis toho non sapis Koř. Mark. 8, 33, neſmyſliſs tomu, co je božie vuole Comest. 235ᵇ; jenž ſmyſſy intelligit ŽWittb. 40, 2, ſmiſli ŽGloss. tamt., málo mládenec ſmyſlij Blázn. 136ᵇ; ktož zle ſmyſle (pl. 3) Comest. 65ᵇ, starcové neſmyſlee a bláznie Hrub. 137ᵃ. – Impt. smysl atd.: ani viece rozuměj a ſmyſl než to Ol. Ekkles. 7, 17, vſmyſl sobě erudire Br. Jer. 6, 8; my všichni spolu smyslme a rozumějme HusE. 3, 134; blázni, někdy ſmyſlete sapite ŽWittb. 93, 8, (strany -le- srovn. impt. modlete, bydlete m. -dlte), ſmyſlte ŽPod. tamt.; nemúdří, vſmyſlete někdy! ŠtítMus. 124ᵃ, t. 124ᵇ. – Impf. smysléch: mluviech jako malitký, ſmyſlech jako malitký sapiebam ŠtítMus. 117ᵃ. – Inf. smysliti: toliko jsi ſmyſliti mohla ChelčP. 85ᵇ, blázniti a neſmyſliti Blázn. 137ᵃ, kdyby člověk usiloval ſmyſliti t. 151ᵇ; smysleti (jako mysleti, bydleti. m. -iti): (bylo jemu) jako volu neſmyſleti a jako volu sěno jiesti Kruml. 130ᵇ, Rudoltovici smysleti nechtiechu, že když porazili kterého (jezdce s koně), nechali choditi jeho a ten jim škodieše DalJ. 107 z rkp. V, ſmyſleti sapere Lact. 226ᵈ. – Part. smysle: to sem neſmyſlecz slíbila ŠtítMus. 8ᵃ. – Part. smyslil: když jsem byl maličký, ſmyſlil sem jako maličký sapiebam Koř. 1. Kor. 13, 11, (vězňovi) aby bylo kladau přituženo, aby ſobie vſmyſlil KolL. 582ᵇ (1603); smyslel (jako myslel bydlel, m. -il): ač sem ſmyſlel si sentiebam ŽWittb. 130, 2, ſmiſlel ŽGloss. tamt., ľubo ſmyſlely a rozuměli utinam saperent ŽWittb. Deut. 29. – Některé tvary jsou podle vz. III, 1: ti... ſmyſlegi sentiunt. Pr. Rom. 8, 5, blázni, něka uſmiſleite sapite ŽKlem. 93. 8.