[228]číslo strany tiskuzdieti sě stč.; s dá-: zdáti se Us. – Part. zdějě sě, zde nedoloženo; s da-: zdaje se Us. – Part. zděl sě, zde nedoloženo; s dá-: nezdálo mně sě.., by atd. Hrad. 53ᵇ, (Vršovicóm) ſye nezdalo DalC. 35, to mi ſie vše zdálo zrudněno tvú krví Kruml. 272ᵃ atd., zdál se atd. Us. – Subst. verb. zdánie: zdánije Hrub. 340ᵃ a j., zdaanij t. 432ᵇ atd., zdání Us.
b) dieti dicere; slož. dodieti, podieti a snad ještě jiná. V praes. je sg. 2. dieš, 3. die atd. až pl. 2. diete, impf. diech atd., proti stsl. praes. dêje-, impf. dêjaa-. To vykládám I. str. 550 sl. stažením; ale vzhledem ke zvláštnostem při slovesu dê- vůbec se vyskytujícím a zde pod a) právě vysvětlovaným bude trvám výklad podobnější, že tvary die- sem patřící vznikly napodobením tvarů stažených třídy III. 1.umie-: praes. sg. 2. umieš 3. umie atd., impf. umiech (v. umějiech) atd., a že se tato zvláštnost při dieti dicere pro rozdíl od dieti facere ustálila.
Praes. sg. 1. děju, -i, zde nedoloženo, za to je novotvar diem: jako bylo sg. 2. vieš 3. vie atd. a k tomu 1. viem, tak i k sg. 2. dieš 3. die atd. přiděláno 1. Diem; na př. když dijem někomu Štít. ř. 131ᵃ; zúž. dím: krátce dím Troj. Jg., ať i toho nedodím Rozml. Petr. Jg., dím Us. Sing. 2. dieš. zúž. díš: a zda dies Hrad. 139ᵃ, ty dijeſſ Štít. ř. 143ᵃ, tak dyeſs dices Ol. Ex. 3, 14, t. 2. Reg. 7, 8, vezmeš přísloví a díš Ben. Jg., díš Us. Sing. 3. die zúž. dí: dye hospodin dicit ŽKlem. 11. 6, dye vešcek liud dicet t. 105, 48, die vešken liud ŽWittb. tamt., zloděj die Hrad. 131ᵇ, dije sv. Augustin t. j. die Štít. ř. 3ᵃ, král dye dicet Koř. Mat. 25, 40 atd., dí Us. Nestažené děje je snad v Tand.: pannu zbav všie roboty a sám buď robotnik jejie, čiň to, což kolivěk děje 46, má-li to býti = dicit n. dicet, a je to v tom případě odchylka pro rým. V dokladech: ve sta děje Ben., v tisíce děje Br. je děje = facit, v. zde napřed. Du. 1. dievě, -va, 2. 3. dieta, zde nedoloženo. Plur. 1. dieme zúž. dime: opět dijeme t. j. dieme Štít. ř.22ᵇ. zda-li nedijeme právě, ež s’ ty Samaritán t. 143ᵃ, co dyeme dicemus Koř. Hom. 4, 1, co dyem dicemus t. Rom. 3, 5 (snad archaismus, v. § 7), díme Us.; 2. diete zúž. díte: diete toho dne dicetis ŽWittb. Isa. 4, diete ŽKlem. tamt., tak dyete duši mé t. 10, 2, vy dyéte BiblB. Mark. 8, 29 a j., to diete dicetis Comest. 49ᵃ, tak jemu díte dicetis BrNZák. 148ᵇ, dſſe hospodáři dicetis t. 153ᵇ, díte dicitis Us.; 3. dějú, -iú. -í: Mohan řěcě dyeyŭ, Čiha pak dyeyŭ potoku dicunt PilA., dieyu dicent ŽWittb. 51, 8, kak ti dyeyu pravé jmě Mast. 5, dyeyu mi Rubín t. 8, kako tobě dyeyu Pass. 383, jiejžto (řěcě) Mozella dyeyu t. 330, všickni diegiu chválu ŽKlem. 28, 9, jižto diegiu t. 136, 7. tomu znameniú křiž dyegyu DalC. 19, Prokop mi diegy Hrad. 6ᵇ, téj vsi jmě Chotún diegy t. 1ᵃ, když dyegyy k vám Pror. 6ᵇ, dijegij lékaři Štít. ř. 98ᵇ, a dějíť vám BrNZák. 144ᵇ dějí Us.; chybně die, dí: nesmyslní dye LékB. 293ᵇ, konšelé dí WintObr. 2, 352, artikule literátů dí WintCírk. 974. – Impt. děj, dějte: zdieg voca MamV. – Impf. diech atd.: ač diech si dicebam ŽWittb. 72, 15, ta pani dieſſe Hrad. 103ᵇ,
![[228]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00230.jpg){kind=link}