zpra[155]číslo strany tiskuvidla čru, čřeš atd. podle I. 6, a stsl. črъpą, uvedené v Mikl. Et. Wtb. 34, nemá v Mikl. Lex. dokladu.
hřebu, hřésti, psl. grebą atd. Praes. hřebu, hřebeš atd., 3. pl. v ňemžto (rově) mě pohrzebu Hrad. 108ᵇ, nč. dial. kůň nohú hřebe Suš. 175 (opav.), slc. hrebiem atd. – Impt. hřeb atd.: pohrzeb mrtvého Ol. Gen. 23, 6, pohrzebte mě Comest. 52ᵇ, slc. hreb. – Impf. hřebiech atd.: Dobeš hrzebyeſſe mrtvé Alb. 20ᵃ a j. – Aor. sil. sg. 2. 3. hřebe: tudiež Maria pohrzebe svój duch Hrad. 43ᵇ, (Mojžíš) pohrzebe ho Comest. 54ᵇ; pl. 3. hřebú: pohrzyebu ju ve vsi DalC. 8. Aor. slabý hřebech: pohrzebechu jeho Trist. 32, za živa je pohřebechu DalJeš.² 15. – Inf. hřésti: nenie co zahrsezzty ApŠ. 38, káza jej pohrzeſty DalC. 31, pohrzieſthi DalH. tamt., kúpichu pole pútníkóm hrzeſti Hrad. 89ᵇ, pohrzeſti tělo t. 92ᵇ, pohrzeſty AnsOp. 13, Štít. uč. 138ᵃ, zahrzyeſty AlxV. 448, t. 2065; hřébsti atd.: pohrzebſti mrtvé Lact. 182ᵈ, t. 220ᵇ, pohrziebſti t. 209ᵇ, slc. hriebsť. – Part. hřeba: nebieše kto hrzeba ŽWittb. 78, 3; – hřebl: kto by pohrzebl ŽKlem. 78, 3, aby mě pohrzebl Ans. Op. 13, by pohrzebl otce Štít. uč. 51ᵃ, tuž j’ho pohrsebli ApŠ. 114; slc. hriebol; – hřeb: za tři dni chovali jeho nepohrzebsse BohDial. 352; – hřeben-: pohrzeben Mast. 340, Štít. uč. 10ᵃ, Alb. 49ᵃ, pohrzebeno jest ŽKlem. 43, 25, jsú pohrzebeny; slc. hrebený. – Zaniká v češt. záp. a nahrazuje se denominativem (po)hřbíti.
jeb-. Praes. jebu atd.: sol ve quod debes, zaplat, co se jebeš WintObr. 1, 750 (z r. 1547), dial. jebe ho zimnice mor. (Jg.). – Impt. jeb atd.: však jsi ty jeho odsoudil, jeb se s ním jak chceš! (praví rychtář purkmistrovi) WintObr. 2, 876 (z 2. pol. XVI stol.), jebte se mi z řeky! t. 2, 531 (z r. 1545). – Impf. jebiech atd.: (já, rytíř na útěku) se z těch bab nevyjebích, až atd. Hanuš Osterspiele 101 doklad nejistý (v orig. rkp. knih. univ. Pr. XVI. E. 1 z XV stol., fol. 216ᵃ, je to psáno zkratkem: ne wygech) – Part. jeben: zvyjebený zloději! ČLid 1, 64 (z 2. pol. XVI), zvyjebenej zrádce WintObr. 1, 162 (z r. 1564), že mu zwygebenegch gebaku nadal KolC. 509ᵇ (z r. 1588) a j. – Srov. rus. jebŭ 3. sg. jebëtъ, srb. jebsti praes. jebem atd. Jiné tvary jsou v tř. V. jebati atd.
plevu, pléti, stsl. plêvą, plêti. Praes. plevu atd.: oráč ji (rolí) plewe a tratí v nie býlé ŠtítMus. 27ᵃ, (bóh) jich kořen z země wyplewe Kruml. 82ᵃ, súsědy ven wyplewemy od nás Pulk. 13ᵇ, to kacieřstvo zkazie a wyplewu ROl. 82ᵃ, všeckny zlé činy wyplewu ſie exstirpantur Otc. 337ᵇ; novotv. pleji atd.: pleji eradico Drach. 102, (ženy) plejí Voln. 10, pleju atd. Us., toho sa nespléješ BartD. 1, 267. – Impt. plev atd.: náhle plewmy zlé siemě Baw. 60; novotv. plej atd.: wypley všelikého krále exterminet Kladr. 2. Esdr. 6, 33, plej atd. Us. – Aor. plech: Zbyhněv.. wyple z země Němcě DalC. 46. – Inf. pléti: ten bude plety zemi svú Pror. Isa. 28, 24, počne pleety nehodné a saditi hodné Štít. ř. 72ᵃ, když (sv. Vojtěch) kopřiv nemóž wyplety DalC. 32, nč. pléti, pliti Us., ob. též plejt (podle pleju). – Part.
![[155]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00157.jpg){kind=link}