[126]číslo strany tisku-dsti, -tsti a z toho –cti; na př. krádſti, wedſti, kládſti, metſti Rosa 163 (potvrzuje, že někteří tak píší), podlahy klacztj KolEE. 108ᵃ (1681), odwedſti t. 113ᵃ (1729), wedſti BílC. 55, nawedſti t. 159, wedſti n. wecti Nejedlý Gr. 263 (zavrhuje), vect, kráct, kláct Šemb. Dial. 22 (stř.-česk.), vect chodHan. 112, přivect t. 162, vyvect t. 198, véct, pléct BartD. 1, 14 (zlin.), t. 32 (pomor.), vécť, bócť, břécť, hňécť t. 77 (rožn.), výcť, plícť t. 82 (hran.), bůcť, vécť t. 90 (stjick.), plíct, výct t. 2, 266 (jemn.), kract, plict t. 218 (han., třeb.) atd.
Místo -ti bývá -t a dial. -ť, -ci, -c, -ć, -č. Na př. vést, víst Us., vést, plést BartD. 1, 36 (borš.) atd.; vécť, plécť t. 93 (kel.) atd.; poſkyſczi AlxBM. 4, 22; vjésc, prjasc, rvósc BartD. 1,42 (hroz.) atd.; kłaść, pleść t. 123 (laš.) atd.; kɫašč, plešč t. Srov. § 31 č. 2 a 3.
b) Supinum vest, psl. vestъ. Příklady sem hledící jsou: než vzejde na horu gieſt ad vescendum Ol. 1. Reg. 9, 13 t. j. jěst, když wgide w duom geſt chleba Lit. Luk. 14, 1, (židé) jdiechu gest Comest. 204ᵇ; s odchylnou kvantitou: (Ježíš) bieše všel gíeſt chléba t. j. jiest HusPost. 165ᵃ.
c) Participium -nt: veda, vedúc-, psl. védy, vedątj-. Na př. David bolest Saulovu na žaltář huda utišoval Kruml. 43ᵃ, v hudby huducz Ol. 2. Reg. 6, 5, cztvvcz Štít. ř. 240ᵇ, kladuvcz Pror. 55ᵃ, naweduvcz t. 62ᵃ, przaducze AlxH. 11, 39 atd., nč. veda, pleta, -ouc, -ouce Us.
Koncovka veda, pleta atp. je tvrdá v stč. i nč.; a taktéž v nářečích: buda, přinda BartD. 1, 93 (kel.), buda t. 122 (laš.), veda t. 2, 27 (holeš.), vida t. 80 (olom.), boda t. 197 (tišň.). Někde je však měkká: veďa, přaďa BartD. 1, 26 (zlin.), pleťa, meťa t. 15 (též), buďa t. 53 (dol.), t. 90 (stjick.), iďa t. 80 (rožn.), příjďa t. 195 (val.), buďa t. 2, 32 (hol.), veďa t. 27 (též), v. § 34 č. 5.
d) Participium -mъ: vědom, vidom, -a, -o psl. vêdomъ, vidomь, z kmenů sem patřících vêd-o-, vid-o-.
e) Participium -lъ: vedl, -a atd., stsl. velъ, -a atd. Na př. ty ſi zczetl ŽKlem. 155ᵇ, obſiedl t. 138, 13, rada obſiedla mě t. 21, 17 atd., nč. vedl, vedla atd., vedɫ, vedɫa, vedɫo BartD. 1, 83 (hran.) a j.
-l v sing. masc. se mnohdy odsouvá, na př. i wiwed ľud svój eduxit ŽWittb. 104, 43, nebo wywed Israhele eduxit t. 135, 11, aby nevpad EvOl. 104, když jest ſyed cum sedisset Koř. Mat. 5, 1, že by krad Háj. 455ᵃ, výrost für vyrostl Dobr. Lehrg ¹310, já jsem ved, plet Us. ob., ved BartD. 1, 122 (laš.), plet t. 123 (též), ved t. 2, 106 (let.), čėt, sněd t. 119 (jev.) atd. Srov. § 39 č. 3.
Tvrdé ł, kde tu býti má, udrželo se v některých nářečích, na př. vedɫ, vedɫa, vedło BartD. 1, 83 (hran.), t. 2, 27 (holeš.) a j. Z něho bývá t. zv. obalováním u, na př. védu z védł BartD. 1, 28 (záhor.), podvedua z -vedła Suš. 61, vedeu z vedeɫ BartD. 1, 33 (pomor.), rosteu z rosteɫ t. 46 (lhot.)
![[126]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00128.jpg){kind=link}