trávu vyžvała BartD. 1, 291. Part. žván: každý pramének (v provázku) sežván ze tří kúdelek HusE. 3, 164, adj. kmín zwany Rhas. 59, (rúcho) zezzwane Štít. ř. 203ᵇ, odtud: žvanec; novotv. žut: vypil požutou bělku = požvýkanou bílou placku Kulda 2, 117. – Zaniká v jaz. ob. a nahrazuje se slovesem žvýkati; v usu pak knižném zachovávané žváti, žvu béře se ve významu přeneseném blaterare, srov. žvaniti z part. žván.
4. vzor láti, laju.
193. Sem patří slovesa třídy páté, jejichžto kmen praesentní i infinitivní se zakládají na společném kmenu základním (kořenu), na př. la-; z toho utvořen kmen infinitivní příponou -ja: la-ja; a kmen praesentní příponou -je (-jo): la-je- [srov. Lesk. III. 1. B. a)].
V některých případech končí se kmen infinitivní slabikou -ja, a praesentní slabikou -je (-jo), ale -j- těchto slabik nepatří ku příponě, nýbrž ke kořenu, a přípony jsou tedy v inf. -a, v praes. -e (-o); na př. v psl. inf. prъj-a-ti praes. pl. 2. prêj-e-te a j. Sloveso toto a podobná jiná, nepatří tedy vlastně sem a měla by spíše míti svůj vzor vedlejší v V. 2; ale tvary jejich shodují se effektivně se vz. láti, laju, proto se také obyčejně (v roztřídění Miklosichovu) ke vzoru tomuto počítají a od toho zvyku nechci zde odstupovati. Srov. § 49.
Tvary slovesa vzorového jsou
praesens indik.:
sg. 1. laju, -i
2. laješ
3. laje
du. 1. lajevě, -va
2. lajeta
3. lajeta
pl. 1. lajem, -me, -my
2. lajete
3. lajú, -í;
imperativ:
sg. 1. –
2. 3. laj
du. 1. lajvě, -va
2. 3. lajta
pl. 1. lajme, -my
2. 3. lajte:
imperfektum:
sg. 1. lajiech
2. lajieše
3. lajieše
du. 1. lajiechově, -va
2. lajiešta, -sta
3. lajiešta, -sta
pl. 1. lajiechom, -me, -my
2. lajiešte, -ste
3. lajiechu,
-jie- ze staršího -já-;
aorist:
sg. 1. lách
2. lá
3. lá
du. 1. láchově, -va
2. lásta, -šta
3. lásta, -šta
pl. 1. láchom, -me, -my
2. láste, -šte
3. láchu;
