vlnu Otc. 468ᵃ, (ženy) naprzadly postavcóv Ol. Ex. 35, 25, nč. přadl i předl předli i přadli atd. Us.; přadɫ, předɫ BartD. 2, 9 (holeš.); zdlouž. přádl, přídl atd.: přádɫ t. 1, 36 (blatn.), přádɫa t. 29 (pomor.), příd, přídla chod., (dívky) to konopí spřídly ŽerKat. 13, přídl BartD. 2, 106 (letov.), přidl (ze staršího přídl) t. 41 (kojet.) atd., včera sem přídla, přídly sme Hoš. č.-mor. II, 93; – přěden, nč. předen i přaden Us., přadenej BartD. 2, 258 (žďár.) atd.; – subst. verb. přědenie nč. předení i přadení.
rostu, rósti. stsl. rastą atd. O původu v. § 52 poznám. Za rost- bývá zdlouž. róst-, ruost-, růst-. Praes. rostu, dial. rustu, rusteš BartD. 2, 44 (kojet.), růsto, růsteš t. 163 (brn.). – Impt. rosť, plur. rosťte, wzroſt učenie mé concrescat ŽKlem. Deut. 2, roſtte a ploďte se Štít. uč. 124ᵃ, roſtte crescite Ol. Gen. 1, 22, roſte crescite Comest. 5ᵇ; růsť jablunko Suš. 425. – Impf. když ješče roztiech podťal mě ŽKlem. Ezech. 12. – Aor. rostróst-: ruoſte to dietě crevit Comest. 31ᵇ. – Inf. růsti, růst Us., růst BartD. 1, 25 (zlin.), rósť t. 61 (val.), ruósť t. 44 (břez.), růsť t. 2, 27 (holeš.), rusť t. 44 (kojet.) atd. – Part. -l: rostl Us.; (kořen) by roſl Orl. 63ᵇ, aby jeho žádost roſla t. 42; róstl atd.: že by úroci zruostli Tovač 172, ſruſtl AlchAnt. 104ᵃ, což ſruſtlo t., jako by ſe ſpolu ſruſtli t. 68ᵇ, uróstél BartD. 1, 61 (val.), ruóstéɫ t. 45 (břez.), rvóstoɫ t. 43 (hroz.), růstɫ t. 2, 27 (holeš.), rustl t. 80 (olom.), neporůstɫo t. 1, 181 (zlin.), (rohy) narůstɫy t. 342 (též) atd.; a -u- (-ů-) zdlouženo později opět v -ou-: přiroustɫa t. 356 (dol.); – part. rosten, už ten chlapec byl vyrosten Národop. Sb. VIII, 46 (val.).
sadu, siesti, psl. sędą, sêsti. Tvary praesentní jsou z pův. sęd-, infinitivní z pův. sêd-. V praesentních je přehláska sad-, sěd-, jejíž pravidlo se časem ruší; srov. I. str. 108. Význam je perſektivní, sadu = nč. sednu atd. – Praes. sad-, sěd-, ze sęd-; sg. 1. sadu: s hřiešnými neſadu non sedebo ŽWittb. 25, 5, neſadu ŽKlem. a ŽBrn. tamt., když juž ſadu v jeho domu AlxV. 1006, ſadu v jeho domu t. 1022, kde já ſadu Hod. 86ᵃ; (já) ſyedu v popele Alb. 60ᵇ, ať na kuoň wſedu Háj. 46ᵃ; sg. 2 sědeš: když ſyedeſſ za stól Modl. 107ᵇ, t. 181ᵃ, wſyedeſſ na kniežěcí stolici Pulk. 4ᵇ, nežli k večeři ſedeſs LékA. 24ᵇ; sg. 3. sede: ſiede hospodin sedebit ŽKlem. 109, 1, svódnicě přídúc k některéj paní ſiede s ní Hrad. 101ᵃ, ten čas, ješto syn člověčí ſiede na stolici veleslavenstvie svého Krist. 63ᵇ, ſyede člověk sám o sobě Alb. 34ᵇ, k súdu ſyede Pror. 118ᵇ, když král sede na trůně ODub. 484, tu bóh jako wſyede na vóli člověčí a bude ji spravovati Štít. ř. 201ᵃ, onť ſede na mé stolici sedebit Ben. 3. Reg. 1. 13; du. 3. sědeta: ať má syny ſyedeta Koř. Mat. 20, 21; pl. 1. sědem, na rúčie (koně) wſyedem Pror. 22ᵃ, když za stolem sědem Podk. Výb. 1, 947; pl. 2. sědete: když fiedete postquam sederitis ŽKlem. 126, 2 a ŽWittb. tamt., vy ſedete na dvanátste stoliciech Pass. 634, tu fiedete i vy Krist. 63ᵇ, vy zde fiedete sedebitis Ol. Num. 32, 6, vy zde ſedete Comest. 103ᵃ; pl. 3. sadú: synové jich ſadu na stolici tvéj ŽKlem. 131, 12, (tiší) oſadu zemi slíbenú Alb. 11ᵇ,
