vše[18]číslo strany rukopisucko přemohl. Mímo toho taky šatan tak silně a s nečistýma myšlinkami na něj dorážel, že tento čistý poustevník nejináč, nežli nahého sebe do trní vhodíc a tam až do hojného krve vylití[n]vylití] wyljti se válíc, mohl se mu ubrániti. Jednoho času ďábel se mu zjevil v spůsobu hrozného draka a tak tuze ho přestrašil, že se domíval již v jeho požíradle býti. On ale k Bohu za pomoc volaje, znamením svatého kříže k hanebnému utíkání ho přinutil.
Nápotom, chtíc všemohoucí Bůh svého pokorného služebníka světu známého učiniti a jeho mnohýma zázraky ozdobiti, stalo se, že když jedenkrát mezi dobytek morové nakažení přišlo, okolní sedlácí k tomu svatému poustevníkovi své outočiště vzali a skrze své snážné prošení tak ho pohnuli, že s níma až k [19]číslo strany rukopisujejich vesnicím došel a za nemocný dobytek se modlíc, jej skrze znamení svatého kříže uzdravil. Skrz ten zázrak bylo jeho jméno v celém Vestriku oznámeno a takovou duvěrnost k němu u všech lidí spůsobilo, že kdo jen nejakou nemocnou ovci neb hovado měl, takové k jeho jeskynce vedl a vzdy zase zdravé domu přihnal.
Toho času umřel duchovní správce neb prelát kláštera Tholay řečeného, a nemohouce se řeholnící v volení nového preláta sjednotiti, po horlivém Ducha svatého vzyvání slyšeli nebeský hlas řkouci: „Vyvolte Vendelína, pastýře ovci, za svého opata!“ Tím hlasem jsouce pohnuti, jednomyslně k jeho poušti se odebrali, jej za svého preláta nazvali a kleče ho prosíli, aby jejich otcem a vrchním pastýřem duchovním byl. [20]číslo strany rukopisuTen pokorný muž na všechen spůsob odporoval, řka, že on k takovému ouřadu dokona neschopný jest a lepeji pasení ovec nežli řízení duchovních věcí rozumí. Po dlouhém odporování pravili duchovní otcové: „Věř, ó, služebníče boží, že my ne z lidského, ale z božského nařizení sem přicházíme a tebe za svého otce hledáme. Nebo když jsme Ducha svatého vzývali[o]vzývali] zwýwali, koho bychom vyvoliti měli, slyšeli jsme nebeský hlas řkouci: „Vyvolte Vendelína, pastýře ovci, za svého opata.“ Jestli tehdy ty náležitým služebníkem božím chceš býti, tak jeho božskej vuli nebudeš odporovati.“
Na takový spůsob sv. Vendelín božskému povolání se poddal, to důstojenství na sebe pokorně přijal, následovně k trierskému arcíbiskupovi pro potvrzení svého volení poslal. Sva[21]číslo strany rukopisutý
