Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína…

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. BY II 68, 75 s. Editoři Boček, Miroslav, Černá, Alena M. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

[Generovaný obsah]

[6]číslo strany rukopisukdyž tam několik dní v městě i za městem od jednoho kostela k druhému putoval a svůj chléb dum od domu pro lásku boží žebral, spatřil ho jeden bezbožný trierský zeman, který jej za žebráka a sprostého sedlského chlapa maje, pro jeho žebrání spurně ho vyplisnil, řka: „Ty jsi ještě silný chlap, můžeš se jináč živiti, a předce radči žebráš! Jestli žádné jiné služby nemáš, tehdy pas můj dobytek a zasluž si[d]si] gſy svůj chléb.“ Pobožný Vendelín, myslíc sobě, že by mu ta pastušska služba k pravej potupě světa prospěla, přijmul tu tak špatnou službu a musil nejprv toho zemana[e]zemana] zemaňa svíně pásti. Když ale u těch nepokojných hovad žádného pokoje nenalezl a v svejch modlitbách velmi roztržitý býval, prosíl svého pána, aby ho od toho svínečného pasení odtrhl a jemu raději pasení hovězího [7]číslo strany rukopisudobytka svěřil. Zeman ten, milujíc svýho pastuchu pro jeho pobožnost a sprostnost, svolil jeho žádosti a ustanovil ho za svýho kravaře. Při tom hovězim dobytku, moha svatý Vendelín svou modlitbu lepeji vykonávati a svému Bohu pokojnějc sloužiti, skrz znamenitý čas v tej povinnosti setrval. Dobrotivý Bůh taky tomu stádu pro jeho modlení požehnal a ten dobytek mnohém plodnější nežli prvé učinil. Zeman velice se tomu divil, ačkoliv nevěděl, že by mu to štěstí skrze nábožnost svého pastuchy přicházelo, předce ho v obvzláštní uctivosti měl. Po nejakém čase žádal svatý Vendelín to pasení hovězího dobytka odložiti a dle obyčeje starých patriárchů ovce pásti. Protož s povolením svého zemana hleděl ovec se vší snážností, moha tak svému Bo[8]číslo strany rukopisuhu mnohém pilnějc[f]pilnějc] pilněgč sloužiti. Ne vzdycky na jednom místě ovce pasával, nýbrž jich mnohdykráté daleko hnával, aby bez jakekoliv roztržitosti svou pobožnost vykonati mohl, a ačkoliv svým stádem někdy velmi daleko se vzdálil, božským řízením předce vzdycky určitým časem domu se navrátil. Laskavý Bůh taky jeho ovčičkám obvzláštně požehnával, chránil je od nemoci a divokých zvířát a nad přirozený obyčej plodnosti je obdařil. A protož on od svého pána čim dýle, tím více milován, od služebníků ale, a pacholků[g]pacholků] Pacholku, kteří jemu tu přízeň zaviděli, velice nenáviděn byl. Odtudž z návodu satanáše mnohé nátísky jemu činili, rozličným spůsobem jej haněli a hledali ho u pána v nenávisť uvedsti. Však ale služebník boží, Vendelín, dobře znamenaje, že se to z ponoukání

X
dsi] gſy
ezemana] zemaňa
fpilnějc] pilněgč
gpacholků] Pacholku
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).