[15]číslo strany rukopisuže jsi muž svatý a že Bůh veliké dívy s tebou a skrz tebe působí.“ Ten pokorný služebník boží svému pánu k nohám padl a co nejpokorněji řekl: „Prosím vás, pane můj, vstaňte a žádné cti mně neprokazújte, nebo já žádný svatý muž nejsem, nýbrž bídný člověk, sprostý pastýř a sedlský pacholek.“ Zeman vstal a řekl: „To já tobě věříti nemohu, ale držím tě za velikýho služebníka božího. Budiž ale ty kdokoliv jseš, já tobě budoucně můj dobytek pásti nepřipustím, nebo bych se slušně báti musel, že by mne Bůh těšce trestal, kdybych jeho věrnému služebníkovi můj dobytek pásti nechal. Pověz mi jenom, co ode mě[k]mě] mně žádáš, já chci tobě ve všem zadost[l]zadost] Žádoſt učiniti.“ Svatý Vendelín odpověděl: „To jedině od vás, můj pane, žádám, aby jste od vašeho bezbožného obchodu odstoupili a ná[16]číslo strany rukopisupotom pobožný život vedli, aby hněv boží nenadále na vás se neuvalil a vás pro vaše loupežnictví a nespravedlnost do ohně věčného neuvrhl.“
Tu jest ten slouha boží tak mnoho do svědomí mluviti a tomu nešlechetnému zemanu tak dutklivě domlouvati uměl, že on se nad tím přilíš tuze ulekl, svých těžkých hříchů želel a tomu služebníkovi božímu náležité polepšení přislibil. On mu taky chtěl mnoho peněz jakožto almužnu dáti, muž však boží nic více přijmouti nechtěl, nežli co jemu za svou zaslouženou mzdu patřilo, kterouž hned mezi chudé rozdal a v nejtužší chudobě k svej předešlej poušti pospíšil. V klášteře Tholay řečeném, řádu svatýho Benedikta, dvě hodiny od své jeskyně vzdáleném, dal se léta 590. za poustevníka oblecti. Odtuď se do své [17]číslo strany rukopisujeskynky navrátic, počal tam zas nad míru tuhý život vedsti. Lesní býliny pokrm, studená voda jeho nápoj byl. Na tvrdej zemi líhal, v modlitbách až do spozdilé noci trval, zimního času tuhou zimu snášel a ne jenom v neděli a ve svátek, ale i v všední dni do Tholaye na mši svatou chodíval.
Přilíš mnohé a těžké přenasledování musil od ďábla trpěti, nebo on mu na mysl uváděl, kterak by jeho pán otec a paní máteř pro něho truchlili, na všech místech hledati ho dali a žalosti skoro omdlevali. To mu šatan tak patrně představoval, jak by to viděl a slyšel, z čehož ovšem srdečnou[m]srdečnou] ſrdečnan bolest cítil. Myslil ho sice tudy pokušitel z pouště do jeho království přivábíti, bohabojný Vendelín ale s boží pomocí to tak těžké a dlouho trvající pokušení vše[18]číslo strany rukopisucko
