Bo[8]číslo strany rukopisuhu mnohém pilnějc[f]pilnějc] pilněgč sloužiti. Ne vzdycky na jednom místě ovce pasával, nýbrž jich mnohdykráté daleko hnával, aby bez jakekoliv roztržitosti svou pobožnost vykonati mohl, a ačkoliv svým stádem někdy velmi daleko se vzdálil, božským řízením předce vzdycky určitým časem domu se navrátil. Laskavý Bůh taky jeho ovčičkám obvzláštně požehnával, chránil je od nemoci a divokých zvířát a nad přirozený obyčej plodnosti je obdařil. A protož on od svého pána čim dýle, tím více milován, od služebníků ale, a pacholků[g]pacholků] Pacholku, kteří jemu tu přízeň zaviděli, velice nenáviděn byl. Odtudž z návodu satanáše mnohé nátísky jemu činili, rozličným spůsobem jej haněli a hledali ho u pána v nenávisť uvedsti. Však ale služebník boží, Vendelín, dobře znamenaje, že se to z ponoukání [9]číslo strany rukopisupekelného nepřítele děje a že by on ho od kajícího života odvedsti hledal, všecko to na sebe uvalené pohanění[h]pohanění] Pohanenj s velikou trpělivostí snášel a tím horlivějc v svém bohabojném jednání pokračoval. Ano, když při stádě na poli byl, vzdy vroucnou žádost cítil v svej vyvolenej jeskyní milému Ježíši se klaněti a jeho velebiti, nebo myslil, že by ten vršek, na kterým sobě někdy jeskynku a kapličku vystavěl, svatej hoře Olivetskej podobný byl, v kterej on prvé smrtedlnou ouzkost Krista Pána rozjímati obyčej míval. Že se ale Bohu všemohoucímu tá jeho horlivost líbila, potvrdil to Bůh neslychaným zázrakem: Když jedenkráte svatý Vendelín silně přemejšlel své stádo opustiti a k svej poušti se odebrati, ejhle! Tu jest byl skrze všemohoucnost boží spolu [s]text doplněný editorem svýma [10]číslo strany rukopisuovcemi do povětři vydvížen a za krátkou chvíli[i]chvíli] Cchwjli v svej poušti tíše postaven. Nad tím tak patrným zázrakem tento nábožný pastýř nad míru se podivíc, kleče Pánu Bohu děkoval a věčim dílem ten den v svatej modlitbě strávil; u večer pak zase stejně [s]text doplněný editorem svým stádem do povětři pozdvížen a v krátkým čase (ačkoliv trierské město čtrnáct[j]čtrnáct] čtrnátc hodin tam odtuď vzdáleno jest) před tímž městem postaven byl. Od toho času nápotom každého dne se to stávalo, a to v takovej tajnosti, že žádný člověk ten veliký zázrak neviděl, aniž se ho dověděti nemohl. A co víc! Na tom místě, kde se ovce pásly, žádné vody nebylo, pročež svatý Vendelín po vykonanej k Bohu modlitbě svou pastýřskou hůl s velkou důvěrnosti do země vbodl a s božskou pomo[11]číslo strany rukopisucí