[30]číslo strany rukopisumnoho zázraků působil, a protož na důkaz přislušné vděčnosti s velikýma svícema uctěn a obdarován byl.
Léta 1505. o svatodušních svátcích nesčislné množství poutníků[v]poutníků] Pautnjku k svatýmu Vendelínu se sešlo, kteří takovou pobožnost témuž svatému prokazovali, že se jeden každý one dřevěne truhly dotknouti a z ní jen nejakou třištičku vzíti vynasnážil. Skrze vroucnost toho lidu[w]lidu] Lidů se stalo, že jest truhla rozlomená a široce rozštípená byla tak, že každý svaté tělo viděti, ano, i skoro se ho dotykati mohl.
Odtudž Jakub, tehdejší volenec, novou truhlu udělati poručil a tam některý pány odeslal, aby do té nové truhly svaté tělo vložili a dobře vyšetřili, zdali od něho nic neschází, s dálším nařizením, aby tá truhla [31]číslo strany rukopisunikdý sice nebyla otevřená, krom jen od svatodušních svátků, kdežto obyčejné procesí tam přicházejí, až do dne svatýho Vendelína vystavená zustala, a mezi tím každou neděli před velkou mši z kostela do rčené kaple s procesím k svému předešlému hrobu nešená, tam postavená, tělo pak některými spěvy poctěno a potom zase do velkýho kostela vnešeno bylo.
Tejkaje se zázraku svatého Vendelína, věděti přisluší, že když léta 1566. onen krásný zámek Sarbruk hořeti počal a prudký oheň zdál se neuhasitedlný býti, tenkrát katolický hrabě Jan, spolu i jeho paní manželka Mechtylda, své outočiště k témuž obecnému spomocníku svatýmu Vendelínu vzali, jeho kostelu střibrný, dobře pozlacený kalich a každoročně jednoho beránka obětovati slibili. Po [32]číslo strany rukopisukterémžto slibu oheň sám od sebe uhasl a ani zámku, ani městu dale neuškodil. Ten kalich je ještě u svatýho Vendelína, který každodenně ke mši se potřebuje, na němž ten zázrak vyobrazenej a vypsanej se spatřuje. Místo pak beránka nadřečeni páni z Nassau až posavád půl zlatýho k svatýmu Vendelínu odsilají.
Jistá též věc jest, že svatý Vendelín od kybelberské v knížectví Falcu se vynacházející farní osady jednou obecní mor odvrátil, když jsou totižto souženi obyvatelové jeho pomoc vzývali a slibili, že k němu každej rok procesí vedsti a čtyr liberní svíci darovati chtějí. Odtudž každoročně tu středu po svatodušních svátcích k svatému Vendelínu putujou a mímo ty svíce jednu korouhev [s]text doplněný editorem sebou nesou, na které svatý Valen[33]číslo strany rukopisutin,
