Třetie velikost a moc toho daru, že svatost svatého Petra zjevila sě na trojí věći.
Prvé na poslušenství, že jest vešken statek svój pro buoh opustil. Jakož sě čte, když syn boží chodieše podlé moře, uzřev svatého Petra s jeho bratrem, povolal jich k sobě a řka: „Poďte po mně, učiním vás rybáře lidské.“ Ani hned nechavše sítě a lodě a od svéj ženy jidesta po nem. A by někomu nyní řekl buoh „di od svých dětí a od své ženy a od svého statku a žebři do své smrti“, ó, jak by sě jemu to hrozná věc zdála. Avšak jest to učinil svatý Petr, že opustiv vše pro buoh i následoval jeho do své smrti.
Druhé jeho svatost zjevila sě na velikéj milosti, kterúž jest měl ku bohu. Jakož sě čte o něm, že vždy ubrusec u sebe nosieše, jímž sobě oči třieše, nebo vždy plakáše, že jemu bieše tvář uschla a uvadla.
Třetie jeho svatost zjevila sě na velikém náboženství. Jakož sě čte o něm, že na každú noc, jakž kuři zapěli, hned na modlitvy vstáváše, a tak až do světa sě bohu modlil a veliké utrpenie měl na svém životě, pro buoh bojijě o vieru křesťanskú. Jakož sě čte o něm, když bieše vsazen v žalář od krále Heroda a tu byl hladem mučen a od anjela z žaláře vyveden, potom byl u sochy bičován, a to vše míle trpěl pro buoh, najposledy i smrt přijal pro boží jmě. Jakož sě čte o něm, když svatý Petr kázáše v Jeruzalémě, tehdy jeden čarodějník ménem Šimon činil sě bohem, mnohé přivodě k bludu. Znamenav to svatý Petr, jeho zlost odhonieše a na hádanie jej přemáháše. Uzřev Šimon, že nemože ostáti svatému Petru, jide do Říma i postavi ćiesaře na svéj ćestě, že jej mějiechu za pravého boha. Zvěděv to svatý Petr, jide tam za ním do Říma i poče kázati vieru křesťanskú a Šimoňovu zlost všemu lidu oznamováše. Uslyšav to Šimon, jide před ćiesaře i vece jemu: „Aby věřil, ćiesaři, žeť sem já pravý buoh, kaž mi hlavu stieti, a jáť chti třetí den vstáti.“ Tehdy Nero káza jej stieti a Šimon to svými čáry připravi, že on sťal hlavu skopcovi mněje Šimona, a tři dni sě taji. Třetí den sě ćiesařovi ukáza a řka: „Kaž mú krev prolitú setřieti, a teď mě vidíš živa jako dřéve.“ Uzřev to Nero, užase sě a poče sě diviti tomu velmě a mnieše jej pravým bohem. Tehdy svatý Petr uhledav čas i jide Nerona ćiesaře i poče Šimonovu zlost jemu ukazovati. Le Šimon poče sě chlubiti a řka: „Já mohu mrtvé vzkřiesiti, když chti.“ I přihodi sě, že jeden jinoch umře, tehda ćiesař povola svatého Petra a Šimona i vece jima: „Který z vás dvú nebude moci tohoto mrtvého zkřiesiti, toho hned káži zabiti.“ I ten Šimon svými čáry učini, že ten mrtvý poče hlavú vrtěti. Tehdy všichni pochválichu Šimona a svatého Petra chtiechu kamenovati, i svatý Petr jim vece: „Jest li živ ten jinoch, tehdyť vstane a choditi bude a mluviti s námi. Pakliť toho nemóže učiniti, tehdy vězte, žeť jest přelud.“ A když Šimon nemože toho mrtvého zkřiesiti, tehdy svatý Petr stojě zdaleka i vecě: „Ve jmě hospodina našeho Jezukrista tobě kazuji, mládenče, aby vstal.“ A ten jinoch by hned zdráv a poče choditi. Uzřevše ten div lidé, chtiechu Šimona kamenovati, ale svatý Petr poče jich prositi, aby toho nečinili a řka: „Neslušie nám zlému zlým oplaćovati.“ Tehda Šimon šed ven, poče nad městem létati, i ćiesař vece: „Toť jest zaćelo pravý buoh, ale Petr s Pavlem jsta ludařé.“ Uzřev to svatý Petr, vzhléd nahoru, vece: „Kazujiť vám, črté, ješto Šimona nosíte, abyšte jej hned pustili.“ A hned Šimon doluo upade i slomi hlavu a hned zdeše. Uslyšav to ćiesař, poče jeho velmě želeti i odsúdi apoštoly svaté na smrt i káza svatého Petra ukřižovati a svatému Pavlu káza hlavu
