létě na pravém boce, paty a podešvy odkryje, a chceš li zchuravěti, spi dlúho na čtítrobu. Pakli chceš rád tlust býti, tehdy spi rád po obědě. A dřieve nežli k večeři sedeš, protúlaj sě anebo lechce se projeď a učiň sobě kýchanie, nebť to hlavu čistí a od žaludka nečistotu vypuzuje a horkost přirozenú zbuzuje. A kdyžť se zechce jiesti, ihned jez a nedlí, neb žaludek hne mokrostmi a páru v nich učiní a tiemť hlavu a mozk zamútí.
O přirození člověka znamenaj
Slušie znamenati, že člověk všeliký složen jest podlé tělesné podstaty ze čtyř živlóv, jenž jsú počátci a příčiny bytečnie ve všech věcech homatných nebo tělesných. Jakož praví ten převzácný mudřec řecký Aristotileš v prvních knihách o urození a porušení. A ti živlové jsú čtyřie, točiž země, voda, povětřie a oheň. Země jest povahy svého přirozenie suchá a studená, voda mokrá a studená, povětřie vlhké a teplé, oheň suchý a horký. Jakož die týž mudřec Aristotileš ve čtvrtých knihách o nebi a zemi. A tak tělo člověčie, a zvláště v kostech, má ten živel, točiž zemi, neb kosti jsú zvláště suché a studené. Voda jest mokrého přirozenie, jenž jest vlhká a plývajície i studená. Oheň bujie, neb má horkost přirozenú i suchost. Takéť má v sobě povětřie, točiž duch, jenž jest vlhký a teplý a bujieť zvláště ve krvi. Jakož psáno jest v knihách obětních, že duch zvieřecí ve krvi jeho. A poněvadž člověk zvieře jest obecné a městské a tovařišné, jakož die Aristotileš v prvních knihách Obcovánie.
Slušie také věděti, že člověk, jenž v něm panuje ten živel země, jest studeného a suchého přirozenie. A v komž bujie povětřie, ten jest vlhkého a teplého. A v komž jest zbujel oheň, ten horkého jest a suchého přirozenie.
