Ezo[54]číslo strany rukopisupe, máš svobodný býti. To oznámil obecní služebník, vyvolávaje velikým hlasem: Xantus mudřec propouští Ezopa. A tak se to naplnilo, což svrchu Ezop Xantovi byl řekl: Ty chtěj, neb nechtěj, musíš mne propustiti. Jsa pak již Ezop svobodný, šel mezi lid, a kynuv rukou, znamení dávaje, aby mlčeli, a řekl takto: Muží z Sámu, že orel králem jest mezi ptáky[eo]ptáky] Ptaky jako králové mezi lidmi jsou. Prsten pak že vzal, to znamená bez pochyby, že některý král[ep]král] Kral na to mysliti bude, aby vám svobody vaše odjal a práva vaše zrušil, aneb vám je odňal. Slyšíce to Sámští, velice se lekli. A hned potom přišel obecní písař s listy královskými, žádaje před nejvyšší sudí (kterýž měl na sobě nejvyšší sudí) puštěn býti a tomu dal listy, kteříž to v sobě zavírali: Král Krézus z Lidye vzkazuje radě a obci města Sámu zdraví a mnoho dobrého. Chci, abyšte mi daň a berni dali. Nechcete-li pak tomu rozkázaní mému poslušní býti, jakož učiniti to jste povinní, chci vám takovou věc k vaší škodě a zkáze učiniti, že ji věčně nebudete moci napraviti, aniž také ji snesete. Když pak ten list v radě přečten byl, všickni vůbec se ulekli a k tomu nakloněni byli, aby se králi poddali a jemu povol[55]číslo strany rukopisuní byli. Však proto všickni na tom zůstali a snesli se, aby zvěděli, co Ezop k tomu raditi bude. Když pak již prošen byl Ezop, aby radu svou dal, vstoupil na vyhlašující věcí obecných stolici a řekl: Páni z Sámu, abyšte králi berně ani dani nedávali, k tomu bych já tak radil, ačkoli vidím, že všickni k tomu jste nachýleni. A této mé rady příčinu chci vám krátce pověditi, proto abyšte mohli tím lépe raditi, což by užitečného obecnému dobrému bylo. Štěstí lidem v tomto světě dvě cesty, kterýmiž by živi byli, ukázalo. Jednu svobody, a téť dojíti počátek jest velmi tvrdý, drsnatý a naprosto že jako po břitvách se ho dojíti musí, ješto to s velikou těžkostí[eq]těžkostí] těžkoſti přijde. Konec pak té jest upřímý, rovný a všemi obyčeji v okrouhlost vykonaný. Druhá pak cesta jest služby a mánství. Té cesty počátek jest lehký a velmi snadný, beze všech pahrbkův. Konec pak jest převelmi velice drsnatý, nižádné cesty k vyjití[er]vyjití] wygjti nemaje, leč s velikou prácí[es]prácí] prácy a nesnází. Toť jest, což vám pověditi jsem chtěl. Slyšíce to lidé z Sámu, poznali, co by jejich obci dobrého a užitečného bylo a všem vůbec ta rada Ezopova se líbila, že řekli: Poněvadž my svobodní sme, nechceme se v žádnou službu dobrovolně dáti. S tou odpo[56]číslo strany rukopisuvědí