Ezopo[52]číslo strany rukopisuvým věřil a nazejtří ráno pospíchal k lidu, kteříž při tom veselí byli. A kázav je svolati, šel na rádní stolici a mluvil to, což byl od Ezopa slyšel. Z Sámu lid přinutili Xanta k tomu, aby Ezop tam přiveden a zavolán byl. Když pak on k nim přišel a lid na postavu a nepodobu jeho hleděl, pohrdali jím[el]jím] gim a potupovali ho a dělajíce s něho posměch, pravili: Má-liť toto větší obličej býti, aneb nějakýho pravdomluvného člověka, jak my tomu můžeme věřiti, abychom co dobrého od tak nepodobného člověka slyšeti mohli? A když se mu oni tak posmívali, vystoupil Ezop na nejvyšší místo a kynuv rukou, aby mlčeli, řekl k nim: Vy, sámští muží, proč se posmíváte nepodobě mé? Nemáte na nepodobu člověka hleděti, ale na mysl a na vtip jeho. Nebo se často přihází, že pod velikou nepodobou mnoho se moudrosti skrývá. Rovně jako nehledíme na vinné sudy, ale toho, což v sudích jest, koštujeme. Takť nemá se hleděti na nepodobu člověka, ale vtipu a mysli jeho vyrozuměti se má. Když pak to lidé z Sámu uslyšeli, řekli k Ezopovi: Můžeš-li radou svou obci co pomoci, prosíme tebe, že to učiníš. Tu řekl Ezop s velikou důvěrností: Přirození, z kteréhož všecky věci[em]věci] wěcý pochá[53]číslo strany rukopisuzejí, dnešního dne mezi služebníkem a pánem nepravý a velmi těžký boj učinilo a začalo, nebo kterýžkoli vyhrá, rovné odplaty míti nebude. Jestliže pán v té různici svítězí, teda od vás poctivosti a děkování míti bude. Jestliže já pak, služebník, svým předsevzetím toho dovedu, teda já svobodou života obdařen nebudu, ale láním, bitím i vazbou ještě k tomu trápen budu. Protož chcete-li vy, Sámští, ten boj srovnati a o to se přičiniti, abyšte mne osvobodili, abych smělejí mluviti mohl, teda já s odpuštěním vaším beze vší pochybnosti chci, co to toho orla přiletění vyznamenává, vyložiti. Tu všecken lid vůbec zkřikl, žádaje té spravedlnosti, aby Xantus Ezopa propustil. Když se pak Xantus poněkud toho zbraňoval, řekl nejvyšší sudí k němu: Leč tomu přivolíš pro obecní dobré, bez tvé vůle já svou štědrostí[en]štědrostí] ſſtědroſti a mocí v chrámě Iunonius chci ho osvoboditi a udělám ho tobě spolu správcím a tovaryšem nad obecními důchody, abyšte je spolu opatrovali.

A tak namluvili Xanta jeho dobří přátelé a příbuzní, aby Ezopa osvobodil i propustil a obci k vůli to dobrodiní, aby učinil. I řekl Xantus zjevně a hlasitě přede vším lidem takto: Ač nerád, však Ezo[54]číslo strany rukopisupe,