[60]číslo strany rukopisuo kteréž se založili, posílali. Ezop pak uměl ty pohádky a otázky[fh]otázky] Otazky moudře a rozumně vykládati i na ně odpověd dávati, ješto tudy skrze své vejklady znamenitého a velice mocného pána svého dělal. K tomu vymejšlel králi zvláštní a neslýchané pohádky a otázky, které by měl jiným králům k hádání a k vykládání posílati. A když který na ně neuměl odpověditi a jich vyložiti, ten hned musel tomu králi daň dáti. A tak království babylonské rozšířeno, rozhlášeno a vysoce v poctivosti roznešeno bylo. Dále potom, když Ezop žádného syna neměl, sám sobě zvolil jednoho mládence za syna dosti podobného, jménem Enum, kteréhož před krále často vodil, jemu jej poroučeje a schvaluje, jako by jeho vlastní syn byl. Ten jistý Enus potom obcoval s jeho kuběnou. A obávaje se, kdyby se někdy Ezop toho dověděl, že by se na něj těžce rozhněval. A tak nevinně ho osočil před králem, udělav falešné listy pod jménem Ezopovým k těm, kteříž proti králi byli, a zapečetiv je sekrétem Ezopovým, poslal je k králi. Ti pak listové toto v sobě zavírali: Že přiříká a připovídá králi tomu, že pilnost chce přičiniti, aby mohl všeckny pohádky uhodnouti a na ně odpovědi slušné dávati.

Vida ty listy král Licerus zapečetěné sekrétem Ezopovým, uvěřil toho Enovi, a velice se zarmoutiv, rozhněval se na Ezopa a rozkázal Hermipovi, aby hned bez meškání kázal ho zabiti. Ale Hermipus přál mnoho dobrého Ezopovi a choval ho dlouhý čas v jednom tejném hrobě, však proto statek jeho byl Enovi dán.

Po některém pak času, když se ta pověst roznesla, jako by Ezop zahynouti měl, hned potom král egyptský Nektenábus poslal nějaké otázky a pohádky v listech králi Licerovi, kteréž takto a v tento rozum psané byly: Nektenábus, král egyptský, králi babylonskému Licerovi vzkazuje pozdravení. Chtěl jsem věži stavěti, kteráž by nedosahovala nebe ani země, prosím tebe, že mi ty zedníky a dělníky pošleš, kteříž by mi ji ustavěli. Na to když mi odpověd dáš, za deset let beř daň a důchody z zemí[fi]zemí] Zemi našich[fj]našich] naſſých. Slyšev Licerus toto vzkázání, náramně smuten byl a z veliké úzkosti a zármutku poslav pro moudré své, a aby na tu otázku odpověd dali, jim rozkázal. Když pak všickni ti jeho mudrci v pochybnosti byli a té otázce odpověděti nemohli, padl Licerus na zemi, a těžce vzdychaje, řekl: Běda mně, že jsem kdy sloup a podporu králov[62]číslo strany rukopisuství