odpo[56]číslo strany rukopisuvědí poslali toho královského posla domů. Slyše to Krézus, zarmoutil se v mysli své a to nejvíce proto, že jiná města zstrašil. I myslil, aby mnoho lidu poslal proti měšťanům sámským, ale posel ten odvedl ho od toho, řka: Králi, nikoliv, jich nemůžeš přemoci, leč Ezopa, kteréhož rady všecko město poslouchá, dosáhneš. A můžeš skrze poselství od sámských žádati, kdyby Ezopa poslali, že jim všem chceš milost ukázati a daně i berně odpustiti. Když pak oni to učiní, tedy máš Sámské v moci[et]moci] Mocý a v ruce své. Tak poslal král Krézus jednoho vládyku z rady své do Sámu. Ten přijev tam, v plné radě a obci rozkaz královský oznamoval i také žádost jeho vypravoval a obecnému lidu radil, aby Ezopa králi poslali. Ezop k tomu přivolán byl, kterémuž vůle královská oznámená byla. K tomu Ezop vetce: Muží z Sámu, jáť nedbám, abych k nohám královským vydán byl, ale chci vám prvé jednu pěknou rozprávku pověditi.

Času jednoho, když nerozumná zvířata obecní sněm měla, tehdáž se zprotivili vlci ovcím. Před kterýmižto ovce, když se nemohly obrániti, žádaly psův za pomoc. Ti vždycky zastávali a ochraňovali ovce a za ně bojovali a vlky zaháněli. Uznavše to [57]číslo strany rukopisuvlci, že oni často v tom boji prohrati musejí, a toho že jsou psi příčina, poslali k ovcím posly své, žádajíc na nich[eu]nich] njch věčného pokoje, toliko s tímto najednáním, aby ovce psy pro vyvarování všeho zlého domnění vlkům za tovaryše daly a v jejich stráž je poddaly. Bláznové ovce vešly s vlky v pokoj a smlouvě jejich[ev]jejich] gegjch uvěřily. Vlci psy pryč odvedli, a je zbivše, roztrhali. Potom, kdyžkoli chtěli, mohli ovce beze vší překážky přemoci a sežrati. Tu rozprávku Ezop když pověděl, lidé z Sámu, kteříž ji slyšeli, byli na tom, aby Ezopa žádnou měrou králi neposílali.

Ezop pak nechtěl tomu, což oni mezi sebou zavřeli, povoliti, ale plavil se přes moře k králi a osobně se před nim postavil. Uhlédav ho pak král Krézus, velice se podivil a řekl: Tento-liž jest příčinou, že Sámští nechtějí mého rozkazu poslušní býti? K tomu řekl Ezop, ohlásiv se takto: Nejmocnější králi, já nižádnou mocí a nouzí[ew]nouzí] Nauzy, ale dobrovolně beze všeho přinucení k vám jsem přišel a před vámi se postavil, té naděje jsa k vám i také důvěrnosti, že mne dobrovolně slyšeti ráčíte. Když pak mu již mluviti se dopustilo, a toho mu všickni přáli, vetce: Jednoho času, když jeden