[58]číslo strany rukopisuchudý člověk ptáky lapal, chytil také cvrčka. Ten porozuměv tomu, že by jej chtěl zabiti, řekl k ptáčníku: Prosím tebe, nezabíjej mne bez příčiny, nebť žádné škody nečiním ani na obilí, aniť také chmele obžírám, ale toliko s velikou radostí[ex]radostí] radoſti a s veselím skákaje s pomocí křídel mých, zpíváním svým lidí, kteříž tudy pomíjejí[ey]pomíjejí] pomigegj obveseluji a v dobrou mysl uvodím a cesty i práce jim ukracuji. Také nic ve mně nenajdeš než toliko ten samý hlas. Slyše to ptáčník, pustil cvrčka z ruky. Tak já také prosím králi, aby ty mne bídného a neužitečného neráčil bez viny zabijeti, neb já nechci, anižť také mohu, pro mdlobu života mého žádnému neprávě učiniti[ez]učiniti] včinjti. Toliko mluvím, což užitečného a prospěšného býti lidem smrtedlným[fa]smrtedlným] ſmrtedlnym mohlo. I podivil se král té jeho řeči, a milosrdenstvím hnut jsa, řekl k Ezopovi: Jáť tobě života tvého nedávám, ale samo štěstí[fb]štěstí] Sſtěſti, protož, žádáš-li čeho, pověz, a máť dáno býti. K tomu odpověděl Ezop: Jedinké věci žádám, aby činži a berni Sámským odpustil. Vece Krézus král: Nu, nechť jest odpuštěná. Tu hned Ezop padl před králem a děkoval mu z toho, že ho voslyšeti neráčil.

Potom skládal jiné rozprávky, kteréž ještě podnes se nenalézají, tomu jistému krá[59]číslo strany rukopisuli ke cti. A hned potom vstav, listy od krále k měšťanům (že jsou svobodní a nemají platiti žádných činží a poplatkův, ani berní), do Sámu se zase plavil, znamenitě a bohatě od krále mnohými dary jsouc obdarován. Měšťané přivítali Ezopa a s největší ctí[fc]ctí] Cti ho přijali a všeckna rada i obec proti němu vyšli. A přes to všecko pod májem město sedělo, trávou se posypalo a jiným veselím i tanci ozdobováno bylo. Tu jest uveden Ezop na místo, kdež věci[fd]věci] wěcý obecné se oznamují, a dal jim královské listy, pravě jim, kterak král berně, poplatky i činže jim odpouští a je při jejich svobodě zůstavuje. Po některém pak času táhl Ezop z Sámu preč skrze rozličné země a krajiny, dávaje lidu rozličná naučení v rozprávkách a v podobenstvích a učil lidí po všech těch zemích[fe]zemích] Zemich, skrze kteréž táhl. Přišed pak do Babylonu a tu svou moudrost oznámiv, od krále Licera byl velice ctěn. Neb toho času byl ten obyčej mezi králi[ff]králi] Krali, když majíce pokoj, skryté a zatmělé otázky na se vydávali jakožto pohádky nějaké a ty sobě psané posílali[fg]posílali] poſylali, tak pro kratochvíl a žert. A když ti, kterýmž poslané byly, vyložiti jich nemohli, teda tomu, od kohož k němu ty pohádky poslané byly, zase s těmi dary,