[29]číslo strany rukopisuvstanou a jedenkaždý bude chtíti míti zboží své a k tomu když jedenkaždý hledati svého těla bude. Tu shlukše se žáci, řekli mezi sebou: Tento pacholík dosti ostrého a důmyslného vtipu jest a dosti se od Xanta naučil. Druhý se otázal: Proč ovce, když ji k zabití vedou, nebečí, ani křičí, než mlčíc jde předce, kam ji vede? Svině pak jdoucí křičí, až v uších zahřmívá, a kvičí, až hrozno poslouchati. Ezop řekl: Protože ovce často střížená aneb dojená bývá, protož dá se vesti, naučená jsoucí a přivykší tomu, domnívajíc se, že ji vedou k střížení aneb k dojení, protož se také železa méně bojí. Ale jinší jest věc svině, neb její vlna ani mléko lidem[cc]lidem] Lidém k užitku není, toliko samé maso a krev, protož, když ji na smrt vedou, velmi se bojí a tak hrozně křičí. Tu pochválili žáci Ezopa všickni a vstavše požehnali jeden druhého a šel každý domů. Přišed pak Xantus domů, hned šel do komňaty a počal svou ženu těšiti a jí[cd]jí] gi pochlebných řečí[ce]řečí] Ržeči mluviti. Ale ona odvrátivše se od něho, řekla: Chovej sobě své ruce a jdi ode mne. Xantus řekl: O mé utěšení, není to slušné, aby ty se smutná ukázala k muži svému. Ona řekla: Nech mne s pokojem, neb já zde déle nezůstanu. Zavolej sobě sem svého psa, po[30]číslo strany rukopisuhrávej s nim a chovej ho, kterémužs vejsluhu od kolací[cf]kolací] Kollacy poslal. Xantus nevěda nic o té věci, řekl: I což jsem se tehdy vožral? Zdaliž jsem já tobě, což na tě slušelo, po Ezopovi neposlal? Řekla ona: Mně? A on zase: Ano, tobě pravím. Dí ona: Ba ne mne ale psíčku svému, jakož Ezop pravil. Řekl Xantus: Zavolej mi někdo Ezopa. Když přišel, dí mu Xantus: Pověz, komu jsi to jídlo dal? Ezop odpověděl: Tomu, kdožť dobrého přeje, neb jsi tak rozkázal. Tu Xantus řekl ženě své: I slyšíš-liž to? A ona řekla: Já slyším dobře, ale já pravím, že mi nic dáno není, rozumíš-li ale tomu? Xantus k Ezopovi řekl: I pověziš ale, komu si dal, od šibenice vyprošený? Ezop: Komus rozkázal. Xantus: Tomu sem rozkázal, kdož mi dobrého přeje. Ezop řekl: I to jsem já tak udělal. Xantus: I kdož jest pak ten, pověziž mi ale, zlotrovaný lotře. Tu zavolal Ezop psa, řekl: Toť jest, kterýžť dobrého přeje, nebo když kdo ženu miluje, a ona ho nemiluje, když nejmenšího co jí[cg]jí] gi udělá, tedy laje, vstéká se a pryč běží. Ale pes, když ho tepeš a ženeš, tedy běží pryč, ale jak naň zavoláš, tu hned vocasem vrtí a obskakuje okolo tebe po zemi. Protož měls ty říci: Dones to mé ženě, a ne