[15]číslo strany rukopisusvině. A tak ten žák s hanbou zapejřiv se odloudil se od něho. Dále řekl Xantus k kupci: Zač dáš toho harfenníka? Odpověděl kupec: Za tisíc dukátův. I zdálo se Xantovi draho. A přistoupiv k druhému, řekl: Odkud jsi ty pak? On odpověděl: Z Lydie. Xantus řekl: Copak umíš dělati? On dpověděl: Všecko, což míníš. Když to opět Ezop uslyšel, velice rozsmál se. A vidouce to žáci, řekli: Kudy to přichází? Ke všemu se usmívá. Tehdy řekli jeden k druhému: Chceš-li smrdutým kozlem nazván býti, tedy optej se ho, proč se směje. Xantus zeptal se toho kupce, zač by toho písaře dal. Odpověděl kupec: Za tři tisíce dukátův. I umlkl Xantus a odstoupil zpátkem preč. Tehdy řekli žáci k Xantovi: Pane mistře, coť se nelíbí tito pacholci? Odpověděl Xantus: Ba, líbíť mi se dobře, ale jest za právo v městě našem, aby žádný tak drahých lidí nekupoval, a kdyby se na koho dověděli, byl by velice trestán. Tu řekl k němu jeden žák[an]žák] Žak: Pane učiteli, když pro vejsady těch pěkných koupiti nemůžeš, tehdy kup tohoto, kterémuž v nepodobnosti člověka, tuším, na světě nepodobnějšího, ani rovného není, tenť rovně tolikež sloužiti tobě bude jako i tito a my sami jej chceme [16]číslo strany rukopisuzaplatiti. Řekl Xantus: Toť by bylo neslýchané, přes to pak žena má jest spanilejší, než aby ji mohla od něho služba příjemná býti. Tedy řekli žáci: Mistře, ty máš mnoho prácí, pro kteréž žena tvá nebude se hněvati, když on je dělati bude. I řekl Xantus: Zeptejme se, čemu se učil a co umí, abychom peněz darmo nedávali. A obrátiv se k Ezopovi, řekl: Zdař Bůh, pacholíku. A Ezop řekl: Prosím tebe, nechej mne s pokojem. Xantus opět řekl: Já pozdravuji tebe. Ezop řekl: A já tebe. Xantus pak vetce: Není-liť těžko, odpověz mi k otázce mé, pověz, odkud jsi aneb z čeho jsi? Odpověděl Ezop: Z masa. Xantus mu řekl: Já tak nemíním, pověz, kde jsi se narodil? Ezop řekl: V životě matky mé. Xantus řekl: Na to já se také neptám, ale v kterém kraji a na kterém místě jsi se rodil? Ezop odpověděl: Mátě má mi nepověděla, v které komoře mne porodila, v komoře-li bylo čili krom komňaty aneb kde na mazhauze. Xantus řekl: Pověz, čemus se učil anebo co umíš? Ezop odpověděl, že nic. Xantus zase: Kudy to přichází? Odpověděl Ezop: Když tito moji tovaryší[ao]moji tovaryší] mogj towaryſſý všecky věci[ap]věci] wěcý umějí, tehdyť jsou mně nic nepozůstavili. Té odpovědi podivili se