po[23]číslo strany rukopisusmívám ne tobě, než tomu, kdo tě moudrosti té naučil. Jaká jest to odpověd od mistra, že to božské zřízení jest, že ty zeliny tak rostou, takovou odpověd kuchtík dáti by uměl. Řekl Xantus: Dej ty lepší. Ezop odpověděl: Jestliže chceš, snadně já to učiním. Xantus řekl k zahradníku: Není slušné, aby takový mistr, kterýž zjevně učí v škole, zde v zahradě na takové pohádky[bg]pohádky] Pohadky odpověd měl dávati[bh]dávati] dawati, než tento pacholík můj dosti učený takovou pohádku tobě uhodne, protož otaž se ho o tom, cožs na mne vydal. Odpověděl zahradník: A co tato nepodoba také zná litery a písma? Jak sem já tak nešťastný, že jsem se také neučil. A obrátiv se k Ezopovi, řekl: Nuže, pacholíku, umíš-liž ty mi příčinu tu pověditi? Ezop vetce: Mně se tak zdá, že umím, protož poslechni pilně. Ty se ptáš, kudy to přichází, že zeliny aneb byliny, kteréž se sejí a sázené štěpují, i s pilností[bi]pilností] pilnoſti vyhledáním obmeškané nebývají, posléze rostou nežli byliny, kteréž samy z země se vyprýšťují aneb vyskakují a těch žádný neopatruje. Poslechniž: Nápodobně[bj]Nápodobně] Napodobně jako vdova, kteráž po prvním muži děti má, jiného muže pojavší, kterýž také první ženy děti má, jest svých dětí[bk]dětí] Děti vlastní mátě, druhých pak dětí[bl]dětí] Děti od muže přive[24]číslo strany rukopisudených