né[13]číslo strany rukopisusti, kterýchž neubývá, ale čím dále tím více se obtěžují. Sám chytrostí[ad]chytrostí] chytroſti svou, chléb vzal, kteréhož jsme vždyckny ujídali, nyní pak již jde prázen beze všeho obtížení a nenese žádného břemena.

Když pak do města Efezu přišli, postavil je pán na vyvolaném a svobodném ryňku, aby je prodal a prodal je s dobrým ziskem. I zůstali mu tří, kterýchžto doprodati nemohl, totižto písař, harfenník a Ezop. Tu jiní řekli k kupci: Jeď s nimi[ae]nimi] njmi do Sámu, tam jich podlé vůle své odbudeš, neb tam najdeš mistra učeného v umění, kteréž přisluší k lidskému přirození, kterémuž říkají Xantus, k kterémuž mnoho mládeže z jiných zemí[af]zemí] Zemi na učení dávají, z Řek i odjinud, odkudž se komu zdá a líbí. Toho jistého radou pohnut jsa kupec, plavil se s nimi[ag]nimi] njmi do Sámu. A když tam byli, vypravil písaře a harfenníka v nově služebnické šaty, Ezopa pak pro nepodobu jeho postavil mezi nimi[ah]nimi] njmi v tlustém pytli k houni[ai]houni] Haunj podobném. Ti pak první dva byli dosti podobní, ale na Ezopa, když kdo pohleděl, hned se ho zstrašil pro nepodobnost jeho. A mnozí pravili: Odkud jest ta posměšná potvora mořská? Opravdu svou nepodobou jiné ohyžďuje. Když pak Ezop porozuměl, že se [14]číslo strany rukopisumu lehkými slovy posmívají, mnohém udatnějí stál a na každého obecně neproměnnou tváří[aj]tváří] Twáři pohlezoval.

Když pak Xantus z domu svého vyšel, procházeje se sem i tam po ryňku, na kterémž lidí prodávali, i uhledav tyto dva podobné mládence a mezi nimi[ak]nimi] njmi stojícího Ezopa, podivil se bláznovství[al]bláznovství] Blaznowſtwj kupcovu, že by toho nepodobného[am]nepodobného] nepodobneho mezi tyto osoby postavil. Z kterýchž když přišel k jednomu, řekl: Z které jsi země? On odpověděl: Jsem z Kapadocie. Tedy řekl Xantus: Copak umíš dělati? On odpověděl: Všeckno, což chceš. Slyše to Ezop, velice se zasmál. Žáci pak, kteříž s Xantem tu byli přišli, když viděli, že se tak velmi směje a v smíchu zuby vyšklebuje, zdálo se jim, že jest potvora mořská, a ne člověk, sami mezi sebou pravili: Jakéť má tento zuby v tlamě. Druhý řekl: Co je viděl, že se tak až do pláče rozsmál? Jiný pak řekl: Však se nesměje, než zimou tak zuby vyšklebuje, otažme se ho, chcete-li. A tak šel k Ezopovi jeden a řekl jemu: Ach můj pěkný pacholíku, pověz mi, pročs se tak srdečně zasmál? Dí mu Ezop: Jdi tam, prašivá ovce. A on řekl: Jaká jsem já prašivá ovce? A Ezop zase: Třebas tě krátce uvázali, divoká