to[21]číslo strany rukopisumu odpověděl Ezop: Pane, když tvá žena takových obyčejův jest, vezmi ji a hoď do šachty. Xantus řekl: Mlč, tus bíti hoden, nevidíš-liž, že ji tak velmi miluji jako sám sebe. Ezop vetce: I medle, miluješ-liž ty svou ženu? Xantus řekl: A proč nic? A hned Ezop, zdvíhše jednu nohu k podlaze, velice křičel, řka: I poslechněte divu, Xantus jest mistrem v umění příležícím a přislušejícím ku poznání přirození a dal se ženě přemoci. A obrátiv se ku paní, řekl: Paní, prosím vás, že mi neráčíte za zlé míti, ale k dobrému to obrátiti, co vám chci povědíti. Vy byšte chtěli, aby vám byl koupen mládenec dospělý, pěkný a podobný, umělý, šperkovný a ne sedlský, ten hloupý, který by vás v lázni drbal, na lůže kladl, s vámi pohrával, nožiček podrbával. To byšte vy chtěli, což by pánu[az]pánu] panu mému k hanbě a lehkosti bylo. O zlá usta Euripides, kterýžto nesklamal, řka: Rozličné šturmy a bouřky v moři jsou, vlnobitedlných vod všechněch, chudoba také jest přetěžké břímě a sic mnoho tisícův jiných obtížení, ale nic těžšího a horšího se nenalézá[ba]nenalézá] nenaléza jako zlá žena. Protož prosím vás[bb]vás] was, má paní, nikdá více nežádejte[bc]nežádejte] nežadegte pěkného pacholíka, kterýž by vám sloužiti měl, aby některý čas muži vašemu hanby a po[22]číslo strany rukopisutupy s sebou nepřinesl a neučinil. Když tomu paní porozuměla, co jí[bd]jí] gi mluvil, řekla: Tento šibeničník netoliko mrzký a nepodobný jest, ale jest i žvavý, jakť mi se posmívá rozličnými slovy. Ale já se sama v té věci[be]věci] wěcý opatřím a poodstoupím zatím. Tu pak řekl Xantus: Pohleď Ezope, jak již dobrotivá jest tvá paní k tobě. Ezop řekl: O jistě veliká jest věc ženu ukrotiti, aby se nehněvala. Xantus vetce: Mlčiž již a nemluv více, nebo sem tě k službě koupil a ne k hadrování. Nazejtří pak kázal[bf]kázal] kazal mu vzíti koš a za sebou jíti, aby zelí nakoupil. Přišed pak Xantus k zahradníku, řekl mu: Prodej mi zelí. Zahradník vzav srp, nařezal jim hlávek i jiného zelí a dal je Ezopovi.

Když je pak Xantus platil, řekl jemu zahradník: Mistře, prosím tebe, odpusť mi, mám s tebou něco mluviti. Xantus řekl: Mluv, co chceš. Zahradník řekl: Proč, medle, mistře, ty byliny, kteréž se sejí, aneb sadí, pozdějí rostou, nežli ty, kterýchž žádný nesadí, ani seje? Vyrozuměv pak on této přirozené otázce a neuměje odpovědi dáti, řekl: Zvláštním božím zřízením se to děje. A k té odpovědi Ezop hned se zasmál. I řekl k němu Xantus: Směješ-li se toliko, čili se mně posmíváš? Odpověděl Ezop: Já se po[23]číslo strany rukopisusmívám