[91v]číslo strany rukopisuhladem na zemi padáchu. Zatiem když lidé tak neskrovně hladem mřeli jsú, často se přihodilo, že druh druha chtě pochovati, sám naň padna umřel. A tak pro veliké množstvie těl mrtvých smradu nemohúc trpěti, museli přes zeď mrtvá těla do příkopy metati. Tehda v jednu hodinu uhlédav Titus, ano vešken příkop nametán umrlcuov a od těch těl všecko povětřie smradu plno bylo, svoje ruce se slzami k nebi vzvedl řka: „Ty, milý hospodine, vieš, že já tímto nejsem vinen.“ A tak již hlad ku posledku byl, že jiného nemajíc, svú vlastnie obuv a lecijakés usně a řemenie vařiece jedli. A to jest ze všeho toho najhroznějšie bylo, jakož se píše to v jedněch starých knihách jménem Scolastica historiacizojazyčný text, že byla v Jeruzalémě jedna urozená paní přebohatá, na jejiežto duom, hladem připuzeni, když jedni mládencové se vrazivše, vše, což bylo nesnědeného, nic jie neostavivše, pobrali. Tehda ona nebožka žalostná, držíce na svú rukú své vlastní dietě jediné, jemu v oči vzezřevše a srdečně zaplakavši, promluvila k němu řkúce: „Mé přemilé a jediné děťátko, kterak já tě v téjto núzi zachovati mohu! Podiž, mé jediné narozeníčko, musieš býti své mateři krmě. A v dlúhá léta u budúcích[la]budúcích] buducziech časiech budeš pověst hrozná.“ A to řekši, [92r]číslo strany rukopisusvé děťátko zabila a polovici jeho uvařila a druhú polovici schovala. Tehda v tu hodinu městcké stráže, vařené maso počivše, do domu toho vběhly a k téj smutnéj ženě řekly: „Náhle pověz nám, kde maso vaříš[lb]vaříš] warzieſs, anebo zabita budeš!“ Tehda ona nebožička, ihned hrnec otevřevši, k nim vece: „Aj, toť sem vám dobrú částku schovala.“ A když oni dietěte vařeného zazřeli, hrozná je hruoza obešla, takže jsú mluviti nemohli. Ale ona k nim vece: „Jezte, méť jest dietě, neb jak sem já je koli urodila, prvé než vy sem jeho pojedla. Nebudete měkčejšie než žena! Ani vám to buď ohavnějí než mně, jeho vlastnie mateři. Pakli nechcete, jáť je sama sním, neb sem jeho prvé druhú polovici snědla.“ To oni uslyševše, třasúce se velikú hruozí, preč běželi. A potom Titus Jeruzaléma dobyv, židovský chrám zbořil. A jakož židé Ježíše za třidceti peněz kúpili, takéž Titus třidceti židuov za jeden peniez prodával. A tak píše[lc]píše] pieſſe mistr Jozefus Starého písma paměti, že v počet jest židóv prodáno osmdesát a sedm tisícuov[ld]tisícuov] tiſieczuow. A jedenáct set tisícuov[le]tisícuov] tiſieczuow umřelo jest od hladu, od meče a od rozličného úraza. A mnoho jich s sebú u vězenie vezl a tak to město zbořil a zkazil. Protož slušie každému křesťanu