[67r]číslo strany rukopisua jeho řeči svěřila, tehda u velikéj pokoře řekla řkúci takto: „Ecce ancilla Domini, fiat mihi secundum verbum tuum.“cizojazyčný text[64]L 1,38 „Ej, dívka páně, staň mi se podlé slova tvého.“ Nebyla ta milostná panenka tím chlubna, že by byla rodu královského. Neřekla teď „matka božie, královna nebeská a paní tohoto světa“, ale prostě a pokorně řekla „aj, dievka páně“, v kterýchžto sloviech znamenána jest jejie veliká pokora. A protož, že jest pokorná, nám hřiešným v našich potřebách ráda posluhuje. Jedno tím nám ráda posluhuje, že při súdě súdce spravedlivého, syna svého, kterýžto pro naše hřiechy protiv nám bude vydán, ukrocuje a proměňuje. Neb kolikrát koli člověk smrtedlně hřěší, tolikrát odsúzen bývá k věčnému potupení[hw]potupení] potupenie, leč to zpovědí a pokáním svatým opraví. Takový pak súd panna Maria orodováním svým stavuje a krotí. A toho máme figuru a podobenství v prvních knihách Královských, kdež psáno stojí, že když Naabal krále Davida byl rozhněval tiem obyčejem, že posluov Davidových nechtěl přijíti, a ostříhav jim vlasy a zholiv jim brady a rúcho duole jim obřezav králi Davidovi k hanbě, i poslal je bez odpovědi zase domuov, i rozhněval se o to král David a přisáhl, že by proto musel umříti. A zvěděvši to Abigajl, žena jeho, toho Naabelova, jenž bieše žena múdrá, i padne