a jeho řeči svěřila, tehda u velikéj pokoře řekla řkúci takto: „Ecce ancilla Domini, fiat mihi secundum verbum tuum.“cizojazyčný text „Ej, dívka páně, staň mi se podlé slova tvého.“ Nebyla ta milostná panenka tím chlubna, že by byla rodu královského. Neřekla teď „matka božie, královna nebeská a paní tohoto světa“, ale prostě a pokorně řekla „aj, dievka páně“, v kterýchžto sloviech znamenána jest jejie veliká pokora. A protož, že jest pokorná, nám hřiešným v našich potřebách ráda posluhuje. Jedno tím nám ráda posluhuje, že při súdě súdce spravedlivého, syna svého, kterýžto pro naše hřiechy protiv nám bude vydán, ukrocuje a proměňuje. Neb kolikrát koli člověk smrtedlně hřěší, tolikrát odsúzen bývá k věčnému potupení, leč to zpovědí a pokáním svatým opraví. Takový pak súd panna Maria orodováním svým stavuje a krotí. A toho máme figuru a podobenství v prvních knihách Královských, kdež psáno stojí, že když Naabal krále Davida byl rozhněval tiem obyčejem, že posluov Davidových nechtěl přijíti, a ostříhav jim vlasy a zholiv jim brady a rúcho duole jim obřezav králi Davidovi k hanbě, i poslal je bez odpovědi zase domuov, i rozhněval se o to král David a přisáhl, že by proto musel umříti. A zvěděvši to Abigajl, žena jeho, toho Naabelova, jenž bieše žena múdrá, i padne