[18r]číslo strany rukopisuzjevil se jest svým apoštolóm, než sv. Tůma tu chvíli s nimi nebyl. A když jemu jiní pravili, že by pána Krista z mrtvých vstalého viděli, pro nic on tomu věřiti nechtěl. Než řekl jest řka takto: „Leč uzřím na jeho rukú a na jeho nohú probodenie a rány a rukú svú v jeho bok sáhnu, tehda tepruv uvěřím, že vstal z mrtvých.“[40]sr. J 20,25 A když Kristus v tém dni potom opět se apoštolóm svým ukáže a již sv. Tůma s nimi bieše, tehda die jemu Kristus: „Tomáši, pusť sem prst svój v rány rukú a nóh mých a stáhni ruku svú v bok muoj a nebuď viece nedóvěřícím, ale věřícím!“[41]sr. J 20,27 Tu pak sv. Tomáš poznav pána, i die k němu řka: „Tys muoj pán a tys buoh muoj!“[42]sr. J 20,28 A v tom se znamenává jeho pevná viera. Neb o něm jiného nevěřil než jako o pravém bohu a o pravém člověku, když jest řekl „tys muoj pán a muoj buoh“. Někteří také na tomto světě jsú, jenž nesú ovoce a užitek, ale ne svuoj, jakožto marnochlubci a pokrytci. A takoví přirovnáni budú planému dřevu, jehožto ovoce nehodí se lidem než jedné sviniem a dobytku. Takéž takoví, ješto skutky a dobré věci pro chválu světskú činí, aby od lidí chváleni byli, ale ne pro své spasenie, pak ti přinášejí vepřóm pekelným, totižto diáblóm, veliký užitek a odplatu vezmú od lidí, ale ne od boha, neb jich onen i onen pochválí, že sú dobří lidé, rádi se postí, rádi v kostele dlúho bývají. A protož, že žádají v tom chváleni býti od lidí, i zmrhají sobě odplatu u pána