[17v]číslo strany rukopisuv tom já zase přebývám, totiž osvěcuji jeho úmysl, pomáhaje jemu k tomu a ustavičnost zjednávaje, a přinese a zvede sobě mnohý užitek.“ Při těchto sloviech, jakož praví sv. Bernart, znamenati máme, že mnozí jsú na tomto světě, jenž žádného užitku nenesú. A ti budú přirovnáni vrbie, ješto toho lidé v svých zahradách neradi ščepují ani milují proto, neb užitku takového ani hodného nenesú. Takéž zase lidé hřiešní a zvláště ti, jenž již v svých hřieších pozúfají, takoví nenesú milému bohu ani sobě žádného užitku. Neb praví, že by hřiechové jejich větčí byli nežli milosrdenství boží. Jakož jest byl ten zlý Kain, jenž bratra svého zamordoval. A opět Jidáš. A mnoho jiných jest, ješto zúfajíce v svých hřieších návodem a radú diábelskú, jenž sobě sami smrt učiní. A protož takoví nepřebývají v Kristu ani Kristus v nich, než z diáblem bydliti budú u věčném zatracení[br]zatracení] zatraczenie. Protož nemá žádný v svých hřieších pozúfati, než má hleděti milosti božie, zpoviedaje se s[bs]s] z pravú vierú, a milý buoh hotov jest jemu hřiechy odpustiti a chce v něm rád přebývati a přiebytek věčný chce jemu v sobě dáti. Vzpomínal na to dobře milý svatý Tůma, ač protiv pánu svému, milému Kristu, nětco byl zhřešil tiem kusem, že ne ihned podlé jiných apoštoluov o jeho svatém z mrtvých vstání[bt]vstání] wſtanie byl uvěřil. Avšak proto proti milému Kristu nepozúfal. Neb jakož Kristus z mrtvých vstal a ihned toho dne