[159v]číslo strany rukopisutrpěl. Neb dokudž člověk jest v rozkoši tohoto světa a nic protivného a nic nesnadného netrpí, ten nemnoho pána boha miluje, aniž se bojí božieho přikázanie. Ale když již svět a rozkoš jeho opustí a počne milovati boha, tehda tepruv otevřen bude rozum a smyslové jeho. Takéž tento svatý Matúš, dokudž byl v rozkoši tohoto světa, nemiloval jest pána boha ani také v jeho přikázaní[xi]přikázaní] przikazanie přebýval. Ale když svět tento opustil a nádržal se pána boha, tak velice jej miloval, že jeho až i do téj smrti neopustil. Neb čte se dále při jeho svatém životě, že král Ejipus, jehož svatý Matúš s jeho se všemi lidmi pokřtil, ten po své smrti zuostavil dceru Epigenii tak řečenú. A tu jistú dceru svatý Matúš, učiniv ji mniškú, posvětil ji a oddal ji pánu bohu v téj čistotě, kterúž pánu bohu slíbila. Pak po smrti toho krále Ejipa na jeho miesto bude jiný král vyvolen, Hirtakus tak řečený. Ten jistý král Hirtakus zapáli se žádostí v lásce téjto panny a slíbi svatému Matúšovi polovici svého královstvie dáti, jestliže by zjednati mohl, aby jemu k manželství[xj]manželství] manzelſtwie povolila. Die jemu svatý Matúš, aby obyčejem předka svého v neděli do kostela přišel a tu před tú pannú slyšal, jak hodné jest a pánu bohu vzácné manželství svaté. Slyšav to tento král Hirtakus, s velikú radostí bude kvapiti, aby tím spěšnějí k kostelu mohl přijíti, naděje se, že by svatý Matúš téjto panně k manželství[xk]manželství] manzelſtwie raditi