[127v]číslo strany rukopisumohl kamenem dovrci, i nebude smieti dále jíti. Než stoje tak a poruče se pánu bohu, i bude volati řka: „Zaklínám tě pánem bohem, jsi li člověk neboli jaké rozumné stvořenie, jenž v téj jeskyni přebýváš, aby mi odpověděl a se mnú mluvil!“ Odpovie jemu svatá Maří Majdalena i die takto: „Přistup sem blíže pamatuje se.“ A když přistúpí, i die jemu: „Slýchals kdy v svatém čtení aneboli zpievajíci o Mariji hřiešnici, jenž nohy pánu Kristu omývala svými slzami a vlasy otírala?“ Odpovie ten kněz a řka: „Viem a četl sem o tom často. A již jest tomu viece než let třidceti, jakož se to dálo.“ „A protož věz, žeť sem já ta Maria, jenž sem zde na této púšti třidceti let přebývala, a žádný živý o mně nevěděl. A jakož jsi včera slyšel hlasy anjelské zpievajíce, tak sem ta všechna léta slýchala, a protož zjevenoť mi jest od pána boha, že se z tohoto světa již mám bráti. Prosím tebe, duojdi tu do města k Maximinovi biskupu, jenžť mne on dobře zná, a pověz jemu ode mne, aby ten den na boží vzkřiešení v jitřní hodinu, jakožť obyčej má na hodiny vstávati, ať ke mně do kostela přijde a tuť také o tom času shledá.“ A tak tento kněz jde bez meškání do města k tomu biskupovi. I zpraví[rh]zpraví] zprawie ho úplně všech věcí,