tisíce let živa byla, avšak se vždy musíva skrze smrt rozjíti. Protož radímť tobě, abychva ihned v čistotě bohu slúžila.“ A když jemu ona povolila, sňav svój prsten s rukú a nákončí zlaté s pasu svého rytieřského, dal jí schovati řka: „Chovaj tohoto dobře, dokudž bohu libo bude, a buoh buď s tebú i se mnú!“ To řka svatý Alexius, ihned vstav, vzav sobě z statku na ztravu, k moři se bral. A tu na koráb vsed, přes moře přeplul. A přišed do jiného města, jemužto Laodocia dějí, kteréžto město svatý Jan evanjelista jmenuje v knihách Tajemstvie svého. Z toho města svatý Alexius vyšed, i bral se do jedné vlasti, jiežto Sýria dějí. I všel jest do města, jemužto jméno Edissa. A v tom městě byl jeden obraz našeho spasitele Jezukrista, kterýžto obraz nebieše ižádným řemeslem učiněn než božím pravým divem. A ten obinuvše v čistý postavec, chováchu krásně. Tu svatý Alexius vše, co měl, chudým rozdal a v sprostné rúcho se oblékl, před kostelními dveřmi u kostela svaté královny, s jinými chudými žebře, sedal. A což mu mimo potřebu alnužny ostáváše, to vše jiným chudým rozdal. V ty časy jeho otec Eufemian z Říma do rozličných krajin a zemí posly rozeslal, aby syna jeho hledal, jehožto vždy želeje, plakáše. A mezi těmi posly jedni se stavili v tom městě, kdež svatý Alexius přebýváše, a jeho nepoznavše,