božím zjednáním, že v ty časy svatý Jiří tady mimo pojede, i uhlédá panenku, ana sedí a velmi pláče. I bude jí tázati, proč by plakala a koho by tu očekávala. Tehda ona die jemu řkúci takto: „Milý mládenče, brzo vseď na kuoň a beř se preč, aby nezahynul zde se mnú, neb ješčer hned z tohoto jezera vynde, kerýž má mne sniesti!“ Vece jí milý Jiří: „Dcero milá, neroď se báti, mocí pána mého Jezukrista a jeho jménem chci tobě protiv němu pomocen býti, a že jej božie mocí přemóžem.“ A když tak rozmlúvali, tehda v ty časy ten ješčer vzdvihne hlavu nahoru nad vodu i béře se upřiemo k nim. A svatý Jiří vsed zase na kuoň a znamenav se znamením svatého kříže, udatně se protiv němu postavi. A uchutnav sobě kopí své a poručiv se pánu bohu v svých modlitbách, i rani ho ihned těžce a povrže ho k zemi. I die k té panence řka: „Vlož jemu pás na hrdlo a neboj se jeho nic.“ A když ona to učini, vede jej za sebú a ješčer jdieše za ní velmi krotce jako ovce až právě k městu. A vidúce to lidé v městě, že se s ním upřiemo k městu vede, velikými strachy všichni z města utíkají. Znamenav to svatý Jiří, kyna na ně, i die jim řka: „Dobří lidé, neroďte se báti; pán buoh, tenť mne proto sem poslal, ať bych vás toho ješčera zbavil! A protož věřte úplně u milého boha a přijměte křest a jáť toho ješčera dokonce zahubím.“