zahubím.“ Tehda svatý Jiří, vyňav meč svuoj, zabie toho ješčera do konce. A přikázal, aby z města byl vyvržen, jehožto osm voluov z města na pole sotně vyvlekli. I pokřtilo se ihned toho dne dvadceti tisícóv lidí kromě žen a dětí, ješto v číslo nešly. Tu pak král ihned kázal potom kostel velmi krásný ustaviti na čest svatéj královně a svatému Jiří, aby se tu milému bohu a jeho matce i také svatému Jiří čest a chvála dála. A potom král chtieše svatému Jiří zlata a střiebra a mnoho peněz dáti, ale svatý Jiří nechtěl nic od krále vzieti, než rozkázal jemu, aby to, což by jemu dáti chtěl, mezi chudé rozdělil. A pak, chtě se odtud preč bráti, i nauči krále čtveréj věci. Jedno, aby o kosteléch a o službě božie péči měl. A druhé, aby služebníky božie ctil. Třetí, aby mše a služby božie rád poslúchal. Čtvrté, aby na chudé alnužnú svú vždy zpomínal. A s tím políbil krále, a požehnav ho, i jede od něho preč. A tak jest bojoval ten jistý a dostatečný rytieř svatý Jiří protiv druhému nepřieteli svému, totiž proti tomuto světu, a přemohl ho. Neb svět ten jemu vždy protiven byl tím obyčejem, poslibuje jemu jednak lahodné věci – bohatstvie, zbožie pominulé, jednak také protivné věci jakožto muky a protivenstvie. Jakož se to shledalo, když jej ciesař Dacianus chtěl s viery křesťanské svésti, sliboval jemu rozličné dary. A když jemu