chci rád učiniti.“ Jemužto vdova vece: „Žádný ciesaři, sendeš li v tom boji, kto mi učiní pravdu?“ K tomu ciesař odpovědě: „Ten, kterýž po mně bude.“ K němužto ta vdova vece: „Což tobě to zpomuože, že mně jiný pravdu učiní?“ Tehda ciesař skočiv s koně, jí učinil pravdu a potom hned pryč jel. O tom ciesaři, kterak jest byl spravedlivý a zvláště chudým sirotkóm a vdovám, jest v římských kronikách mnoho psáno. A když po dlúhém času svatý Řehoř po jeho smrti v kostele u svatého Petra zaplakav, na jeho šlechetnost a spravedlivost se rozpomenuv, za jeho spasenie pána boha poprosil. A hned jemu bylo s nebes pověděno: „Uslyšal sem prozbu tvú. Ale viec se toho uchovaj, aby za ztraceného neprosil!“ A to tak jeden mistr píše, že jemu anděl řekl: „Že jsi za ztraceného směl boha prositi, vol sobě, které chceš: Anebo za to dva dni v očistci trp, aneb ve všech tvých dnech velikými nemocmi obtiežen budeš.“ Tehdy svatý Řehoř radějí volil sobě, na tomto světě aby nemoc trpěl než v očistci dva dni býti. A hned od toho dne veliké bolesti naň spadly až do jeho smrti, jakož o tom sám píše: „Tak mě mé bolesti hrozné obtiežily, že na každý den žádám smrti skončenie.“ Potom po těch časiech, když byl svatý Řehoř třidceti let a šest měsiecuov a deset dní papežem, nábožně skonal a pánu bohu se dostal. A to se jest dálo po božím narození šest set šesté