nesl přede všemi obrázek panny Marie, kterýž sv. Lukáš maloval. A když tak šli, zpievajíc a modléce se, i uzřel sv. Řehoř svrchu na tom kostele, jako k němu šli, ano anjel stojie s krvavým mečem a jej otierá a v pochvi schovává a anjely u povětří slyšeli, ano zpievají: „Královno nebeská, raduj se, alleluja, nebo kterého jsi ráčila nositi, alleluja, vstalť jest, jakož řekl jest, alleluja!“ A svatý Řehoř klekl i přidal řka: „Pros za nás boha!“ A hned ta rána přestala. A vrátivše se zase svatý Řehoř, poče mysliti, kterak by mohl na púšť utéci, ale nemohl jest, nebo proň všecky brány byli osadili. Avšak v jeden den, proměniv se v jiné rúcho, s jedněmi kupci zjednal, aby jeho v kládí ven z města vyvezli. A když jest vyvezen, běžal na púšť. A tu se v jeskyni tři dni pokrýval. A zatiem Římané po všech krajinách posly rozeslali, hledajíce jeho. A když jeho hledáchu tak pílně, uzřechu jeden slúp světlý nad ním. A při tom slúpě jeden pústeník viděl anjela svatého, ano jedni nahoru a druzí doluov scházejí a vcházejí, po kterémžto slúpu lidé šli. A tam svatého Řehoře nalezše, přivedli jeho do Říma a papežem jeho učinili. O tom sám píše v jedněch knihách řka: „Když se rozpomenu, kterak sem u pokojném stavu byl, vší myslí vzhuoru, v bohu se kochaje, v tu dobu se rozpomínám, co sem ztratil. Ihned vizi, že mám proto veliké obtieženie v tom