A to jest tak přeslavné jméno. Jakož praví sv. Bernart, že jeho pojmenovati jest duši sladkost jako stred plovúcie v ustech. To jméno slyšeti jest jako zvuk v uší. O tom jménu mysliti jest utěšená radost v srdci, kteréž jest dávno předpověděno prorockým zvěstováním, že jemu mělo to jméno vzděno býti, kteréžto jsú usta boží jmenovala. To jest to přesvaté jméno, ješto kolikrát na ně vzpomeneš, tolikrát v své duši posílenie přijmeš. Jakož praví sv. Bernart: „To jest jméno pravé nebeské lékařstvie. To jest jméno Ježíš, ješto plaché a hněvivé lidi upokojuje, pýchu ku pokoře připravuje a jedovatú střelú smrtedlných hřiechóv lidi zastřelené uzdravuje, všelikú nečistotu hřiecha očisťuje. Nadto nade vše to svaté jméno Ježíš všechny nedostatky od duše zpaluje a vyhání, kteréžto svaté jméno nosil jest sv. Pavel před králi, před kniežaty i před všelikými národy jako svieci osviecenú. Protož právě to jméno svaté slove totiž spasitel.“ A tak jest řiekal sv. Bernart v své duše žádosti: „A ty, milý Ježíši, pro svú svatú milost rač mně býti Ježíš, totižto Ježíš a spasitel.“ Druhé tento slavný den svatá cierkev slaví pro pamět jeho svaté krve prolití. Tu sluší věděti, že jest Kristus nechtěl rušiti zákona starého, ale obřezovati se dopustil pro rozličnú věc. Najprvé proto, že jest naše pravé tělesenstvie na se vzal, proto staré právo drže, jest obřezán, aby skrze jeho prolitie nejměli lidé do jeho tělesenstvie dolíčenie ujištěné. Druhé proto se obřezati dopustil, aby židé ižádné omluvy neměli a nemohli proti němu řéci: „Proto sme tebe nepřijali, že jsi ustavení našich starých nedržal.“ A třetie proto, aby se jeho svaté božstvie před diábly v jeho tělesenství tajilo. Neb obřezánie těch časuov bylo jest proti prvorozenému hřiechu, proněž diábli vidúce, ano jeho obřezují, mněli jsú, by tomu dietěti jako i jinému očištěnie třeba bylo. Třetie ten cierkev svatá den slaví pro ochtáb božieho narozenie, neb poněvadž jiných svatých křesťanská obec ctí, mnohem viece ochtáb našeho milého spasitele slaviti máme. Jemužto chvála věky věkoma. Amen.
In Epiphania Dominicizojazyčný text
Když se Ježíš narodil v Betlémě za časuov krále Heroda, tehda třé králi Kaspar, Melchior a Baltazar od východu slunce do Jeruzaléma přijevše, tázali se řkúce: „Kde jest ten, ješto se jest narodil, král židovský? Viděli sme jeho hvězdu na vzchod slunce a teď sme přijeli, abychme se klaněli jemu.“ Uslyšav to od nich král Herodes, zamútil se a s ním vešken Jeruzalém. A tu jest otázka, proč jsú třé králi
