Také praví sv. Jan Zlatoustý: „Ó, zlý Herode, kterak lstivú řeč mluvíš! Pravíš, že se jemu chtěš modliti, a v srdci myslíš, kterak by ho mohl zahubiti.“ To ti třé králi uslyšavše, od Heroda pryč jeli, a s velikú radostí všedše do domu, nalezli jsú Mariji, matku jeho, a děťátko plenkami obinuté a v jesličkách položené. A ihned pokorně na zemi klekše a nábožně se pomodlivše a své poklady otevřevše, jemu dary ofěrovali – zlato, kadidlo a myrru. Tu praví sv. Augustin: „Ó, převýšené dětinstvie, jemužto nebeských hvězd zřízenie jest poddáno! Ba, povězte mi, kterého jest rodu, nad nímžto se anjelé vznášejíc zpievají, nad nímžto temnú noc paprslky hvězdy osvietily. Před nímžto třé králi třasúce se klekají, jemu se klanějí, jemu se modlí. Ó, přenebeská sieni, v niežto bydlí král, nejsúc drahým kamením okrášlena! Ale buoh v tělesenství pravý, jemužto miesto luože měkkého jsú jesle hrubé, miesto opon střechy hrubé a sprostné, proněžto se velmi diví, že srdečnýma očima hlédaje, vizi jeho v sprostných plenkách. A všeho světa tváři se jeho bojie.“ Tu také praví sv. Bernart: „Ó, milý králi, jehožto slávy tu očima neviděli, to jste silnú věrú ohrazdili a osáhli, zlato jakžto pravému králi ofěrovavše,