židovského z moci židovské, dokovadž nepřijde ten, jenž má poslán býti, totiž spasitel všeho světa. Z toho krále Heroda aneb od toho třie králi po vidění hvězdy do Jeruzaléma přijeli a na novourozeného se krále ptali. To král Herodes uslyšav od nich, zamútil se jest, boje se, by byl král přirozený téj země, jenž se jest narodil, a on jako cizozemec nebyl vyhnán, proněžto prosil těch tří králí, aby se túž cestú k němu navrátili a jemu to zvěstovali. Ale ti třé králi jinú cestú se obrátivše, domuov jsú jeli. To král Herodes uzřev, sobě na mysl řekl: „Oklamán sem těmito králi, kteřížto měli se ke mně navrátiti. Ale nic lepšieho nenie, než všechny děti zbíti od toho času vstáři, jakž sem od nich zvěděl, když se jim hvězda zjevila, zda by se mezi těmi dětmi zahubilo, keréž se bylo vnově narodilo.“ Tehda, jakož píše sv. Matúš evanjelista, zjevil se anjel Jozefovi ve snách, aby dietě vezma a matku, i utekl do Ejipta, nebť Herodes myslí dietě zahubiti. Tehdy Herodes kázal všechny děti zbíti od prvního dne až do dvú let vstáři. Vzem Jozef dietě a matku Marii, šel do Ejipta a tam z dietětem sedm let byl. Až král Herodes umřel, té nemilosti nechtě buoh tomu nemilostivému králi trpěti. Jakož praví svatý Remigius u vykládaní sv. Matúše čtenie: „Svým vlastním nožem jablko strúže, nožovú ránu sobě v břicho dal a sám nad sebú své zlosti