lepšie duovod o svých bozích, ješto sme je až do sí chvíle následovali, provedeš, tehdať my se všichni k Kristu obrátíme.“ A uslyšav to ukrutný Maxencius ciesař, káže veliký oheň prostřed města udělati, jichžto svatá Kateřina snažně těšiti a posilovati počala a vieře křesťanské učila, aby nepozúfali, že za to vezmú věčnú odplatu. Tu pak znamenavše se znamením svatého kříže, umetáni budú v oheň. A poručivše pánu bohu duše své, v tom ohni beze všeho poškvrněnie vidíni byli, že ani jejich vlasy, ani jejich rúcho od toho ohně nebylo porušeno ani pokaženo, jejichžto těla křesťané u velikém duostojenství pochovali. Potom ciesař Maxencius die k ní a řka: „O najkrašší milá panenko, ještě dnešnieho dne poraď sama sobě a slituj se sama nad sebú a nad krású svú, a jáť tobě slibuji, že ihned druhá po méj královéj u mého dvoru budeš a obraz osoby tvé má uprostřed města postaven býti a budeš ode všech lidí jako bohyně následována.“ Odpovie jemu svatá Kateřina řkúci takto: „Nemluv takových nemúdrých řečí, ješto nerci mluviti, ale hřiech jest to pomysliti, což ty mluvíš. Já sem se Kristu svému milému oddala, toť jest chot muoj ze všech najmilejší, a protož od jeho milosti ani řečí sladkú, ani hrózú, ani také strachem, ani kterými mukami mě odvalíš.“ Tehda Maxencius rozlítiv se proti nie, i káže ji obnažiti a jejie tělo svaté háky železnými zedrati a metlami ubiti, takže nic celého na ní