nemiením. Než pokorněť tobě pravím, jsem krále Kostova dcera. A znamenavši marnosti tohoto světa a jeho okrasu, že tu nic pevného, nic jistého ani věčného nenie, opustivši to, milému jsem se Kristu poddala. Než bohové tvoji, kteréž ty následuješ v ně věřieš, tiť jsú čerté a nemohúť ani tobě ani sobě ani žádnému pomoci, ani raditi, než viece zavedú a uškodí.“ Die k ní ciesař řka takto: „Kateřino, jestliže to tak, jakož ty vedeš a pravíš, tehda by vešken svět blúdil, a ty by jedné sama pravdu pravila.“ A znamenav to ciesař, že protiv jejie múdrosti nic statečného řéci nemuož, i káže ji do žaláře vsaditi. A mezitiem tajně pošle listy své po všech okolních zemích, aby se všichni mistři a mudrci sešli, a což jich jest kde, aby přišli do města Alexandrí tiem spěšnějí, že by je chtěl pyšně darovati, jestliže by tu čarodějnú dievku přemoci a přehádati mohli. A tak sú šli poslové na vše strany a přivedú padesáte těch mudrcuov a mistruov ve všelikém učení a písmě dospělých a dokonalých, jako by je pod nebem mohl shledati. A když budú ciesaře žádati, proč by z tak dalekých zemí povoláni byli, aby jim pověděl, odpovie jim ciesař a řka: „Poviem vám. Jestiť zde jedna dievka, kteréž sem já v múdrosti a úmyslu rovně nikdy neslýchal, jenž nás všech múdrostí svú uhánie a přemáhá, a praví zjevně, že bohové naši jsú čerté