věčně slíbila, že úmysla mého neporuší a lidskú radu a úmysly jejich jinak proměnie. A jestliže by mě vždy ujec muoj bez mé vuole k tomu chtěl oddati, nebude li tomu jinak zbýti, ale sama sobě nos uřeži, žeť mne vždy žádný tak ohavné a tak škaredé nepuojme.“ A když tak rozkázaním ujce svého na nějaký hrad nesena byla, aby tu přebyla, až by ji někomu statečnému podobně a poctivě mohl vydati. Tehda božím zjednáním, že by tělo a kosti muže jejieho od onud přes moře tu do země převezeno bylo, i přikáže biskup, ujec jejie, aby odtud zase svezena byla a protiv tělu a kostem muže svého vyšla. A tu pak kněz biskup velmi nábožně s svatú Alžbětú a s jinými kněžími to jisté tělo muže jediného velmi duostojně a velmi poctivě přijmú a pochovají. Potom svatá Alžběta vzemše na se hubené a pokorné rúcho, šerú sukni a plášť šerý lehkého a hrubého sukna, jedné, že nahost těla svého přiodieti mohla, pak dobrovolnú chudobu volila a tu ve jméno božie mile a pokorně trpěla. Pak otec její, král uherský, zvěděv to, že by dcera jeho, svatá Alžběta, v tak velikú chudobu zašla, vypravi k ní nějakého hrabě svého, aby ji zase k otci přivedl. Jenž přijev k ní a uhlédav ji, ana v sprostném chudém rúše sedí, pokorně přadúci svú vlnu, jedno lekna se a druhé dívaje se tomu, die k ní a řka: „Nikdy vídáno nenie, by dcera králova v tak lehkém rúše choditi a vlnu přísti měla!“ A tak bude jí v tom velmi želeti.